Ivan Štrouf Livres

Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám. PhDr. Alena PŘIBÁŇOVÁ, Ph.D.

Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám. PhDr. Alena PŘIBÁŇOVÁ, Ph.D.

Obsáhlý literárněvědná esej o dílech Milana Kundery doplněný podrobnou bibliografií světových prací věnovaných Milanu Kunderovi a jeho knihám. Svět románu je zvláštní věc, stačí škrt pera romanopisce, stačí, aby zazvonil telefon, čtenář doložil knihu – a tento svět je zrušen. Je to svět budovaný jazykem, konstituovaný textem knihy a jeho čtenářem... Svět románů Milana Kundery je na první pohled podivuhodně koherentní a logicky jasně struktorovaný: není to svět, který chce být „věrným obrazem“ prostředí a doby, svět románu společenského a historického. Není to však ani svět individuální autentičnosti, svět románu-zpovědi, deníku, osobního dokumentu. Je to svět románové fikce budované osobitou promluvou vypravěče, který v něm suverénně vládne silou své imaginace a svého intelektu. Je to svět hry s vyprávěním a radosti z rozpravy se čtenářem, radosti z meditace nad vyprávěným, meditace, která příběhu nastavuje jako v labyrintu nekonečnou řadu zrcadel.