Zuzana Parusniková Livres

The study delves into Hume's scepticism, exploring its historical roots and significance in his life amidst a transformative philosophical landscape. It highlights the shift from traditional metaphysics to individual autonomy, marking the advent of modernity initiated by Descartes and refined by Kant. The book discusses the emergence of a new scepticism questioning the existence of an independent world and examines Hume's response through empiricism. It emphasizes Hume's view of philosophy as a practical guide for living joyfully, contrasting sharply with mainstream modern thought.

Lze rozlišit vědu, jakou je Darwinova teorie evoluce, od pavědy, jakou je kreacionismus? Jaký je vlastně dosah darwinismu - je omezen na biologickou sféru, nebo jej lze zobecnit v univerzální teorii vývoje? Umožní nám pochopit nejen povahu našich těl, ale i našich myslí? Zdůvodníme studiem našeho evolučního původu své morální závazky? A ospravedlníme jím svůj nárok na objektivní poznání? Podobné otázky si kladou autoři první české publikace, která systematicky mapuje vliv moderní evoluční teorie na klíčové oblasti filosofie - filosofii vědy a mysli, etiku a teorii poznání. Obecněji se kniha řadí do proudu současného filosofického naturalismu, ačkoli autoři nezaujímají vůči naturalismu vždy stejné postoje. První dvě kapitoly se týkají filosofie vědy a jejich cílem je vyjasnění vědeckého statusu darwinistické teorie evoluce. Další se zaměřují na evoluční teorii mysli a etiku a poslední dvě kapitoly mapují současné evoluční teorie poznání, které sdílejí naději, že náš nárok na objektivní poznání lze podpořit přihlédnutím k evoluční historii tohoto poznání, případně poznávacích schopností.

Monografie o filosofii Karla Raimunda Poppera se zabývá koncepcí kritického racionalismu a jejím vlivem na diskuse o perspektivách vědecké racionality. Ústředním tématem je Popperův originální model „negativního“ rozumu, který hraje pouze likvidační a destruktivní roli a nemůže poskytnout žádné pozitivní epistemologické kritérium pro přijímání teorií. V tomto konceptu nefundační racionality vidí autorka zajímavé paralely mezi Popperem a postmodernismem, a to i přes odlišnost jejich přístupů k roli rozumu v západním myšlení.