Bez ohledu na to, zda jde o nenasytné hledání zlata ve starém barokním sklepě, o proměnu domýšlivého inženýra v neschopného kuchaře, o vandrování v alkoholem začarovaném kruhu či o ztroskotání britských námořníků a jejich neschopnost proplout hustou sítí tuzemských železnic, mnohé typicky lidské počínání se v šestici povídek plzeňského rodáka ukazuje ve vší své sebedestruktivní absurditě. Mýtus o cyklické podstatě věcí dostává ve vyprávěních Martina Holého vskutku nekonvenční a neméně komický rozměr.
Předkládaná kniha se zaměřuje na dosud málo probádanou problematiku profesorů pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku, konkrétně v období od definitivního prosazení kališnického charakteru Karlova učení v 50. letech 15. století po jeho převzetí jezuity v roce 1622. Na základě analýzy typově různých pramenů, v souladu s nejnovějšími metodologickými proudy a v komparaci s podobnými zahraničními projekty zkoumá terminologii spojenou s danou profesí, předpoklady jejího výkonu, sociální, geografickou, národnostní či konfesijní skladbu vyučujících pražské univerzity, jejich vzdělanostní curricula, samotné pedagogické i další působení na univerzitě, každodennost profesorů včetně jejich hmotného zázemí a jejich paralelní či následné kariéry po opuštění Karolina. Dále se soustředí na jejich knihovny, literární činnost, různé formy mecenátu či kontakty s evropskou obcí učenců. Rovněž zkoumá okolnosti úmrtí profesorů a místa jejich pohřbů. Nedílnou součást monografie tvoří přílohy, z nichž nejrozsáhlejší obsahuje biogramy takřka dvou set zkoumaných osobností.
Acta Unitatis Fratrum jsou nejvýznamnější sbírkou pramenů k dějinám a teologii českých bratří a zároveň výrazným monumentem konfesní kultury paměti pozdně středověké a raně novověké Střední Evropy. Sbírka byla založena v polovině 16. století pro účely vedení jednoty bratrské a dnes sestává ze čtrnácti dochovaných rukopisných svazků, které obsahují více než 10 000 hustě popsaných stran, převážně v českém jazyce. Tento rozsáhlý korpus obsahuje opisy textů a dopisů bratří od jejich počátků do roku 1589. Dále jsou zde zaznamenány polemické spisy, akta a zprávy o náboženských sporech, pronásledováních a událostech v Čechách a na Moravě od vyvrcholení husitského hnutí do konsolidace evropské reformace.Z pověření Historického ústavu Akademie věd České republiky a direkce kontinentální provincie světové Unitatis Fratrum jsou nyní tyto prameny poprvé zprostředkovány v podobě regestů a úvodních textů vědcům z oblasti historických, teologických, filologických a dalších společenskovědních disciplín.
Žili v minulosti pouze „malí dospělí“? Existovalo vůbec dětství jako svébytná životní etapa? Stala se rodičovská láska, starost o děti nebo výroba hraček až výdobytkem 20. století? Odpovědi na tyto a další otázky přinášejí přední domácí historici, archeologové a památkáři. Dokládají, že dívky a chlapci v českých zemích prožívali dětství podobně jako děti v dnešní době. Rozdíl však spočíval v životních podmínkách a nárocích, jež na ně kladla rodina či společnost. Dětský svět je i proto představován s ohledem na specifika jednotlivých sociálních vrstev při výchově, ochraně a péči o děti, případně v širokém spektru dobových textů a literatury o dětství. Nechybí ani bohatý obrazový doprovod, který ukazuje například hračky, oděvy i předměty každodenní potřeby od středověku až na práh osvícenství.
Předkládaná kniha se zaměřuje na dosud málo probádanou problematiku vzdělanostního mecenátu v zemích České koruny v 16. a 17. století. Na základě analýzy typově různých pramenů zkoumá hlavní formy mecenátu. Především se soustředí na zakládání škol různého druhu, rodinné i jiné studijní nadace, podporu poskytovanou učitelům mimo jejich běžné zajištění, odkazy knih i celých knihoven ve prospěch soudobého školství apod. Práce usiluje o postižení dlouhodobých vývojových trendů v celém českém státě i o charakteristiku odlišností v jednotlivých zemích. Analyzovány jsou příčiny mecenátu, jeho společensko-politické pozadí i funkce, typy podporovaných institucí a jejich charakter, sociální, geografická či konfesijní skladba mecenášů i stipendistů, dopady mecenátu v osobní i nadindividuální rovině, jeho reflexe ze strany zainteresovaných i celé společnosti apod.
Předkládaná kniha se zaměřuje na vychovatele šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je práce rozdělena na osm kapitol. První se zabývá terminologií užívanou pro vychovatele v raném novověku stejně jako i v době moderní. Na způsob jejich výběru a kritéria, která se při něm uplatňovala, se zaměřuje následující kapitola. Dále je sledována náplň, průběh a délka vychovatelské služby. Geografické, jazykově-národnostní, konfesijní i sociální skladbě šlechtických preceptorů či hofmistrů je věnována pátá kapitola. Dále je analyzován jejich vzdělanostní profil (studia preuniverzitní i vysokoškolská). Na následné kariéry sledovaných osob se soustředí sedmá kapitola, osmá se pak zabývá jejich vlastní literární činností. Závěr práce načrtá některé z jejích hlavních tezí a možnosti dalšího výzkumu. Nedílnou součást monografie tvoří též přílohy. Nejobsáhlejší z nich přináší biogramy 365 v pramenech podchycených vychovatelů české a moravské šlechty.
Předkládaná kniha se zaměřuje na výchovu a vzdělávání šlechty z českých zemí v letech 1500-1620. Kromě úvodu a závěru je rozdělena na 7 kapitol. První se zabývá nejranější výchovou dětí v prostředí šlechtického fraucimoru, v jehož péči zůstávali chlapci na rozdíl od dívek většinou jen do věku 7 let. Poté pro ně přicházely v úvahu různé varianty další edukace. Na soukromé vzdělávání, jež zajišťovali hlavně šlechtičtí vychovatelé, se soustředí druhá kapitola. V centru pozornosti té následující jsou pak studia nobility na městských, církevních i jiných partikulárních školách v českých zemích, v Lužicích a ve Slezsku. Další část knihy se věnuje vzdělávání na zahraničních gymnáziích. V různém věku i fázi výchovy a vzdělávání šlechticů se mohlo dostat místa i dvořanské výchově, jíž se zabývá další kapitola. Následně jsou pak analyzovány tzv. kavalírské cesty tvořící poslední fázi edukace urozených. Na specifika výchovy a vzdělávání šlechtických dívek se soustředí poslední kapitola. Závěr práce načrtá některé z jejích základních tezí a možnosti dalšího výzkumu.
