Ondřej Váša Livres

Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských „rodinných“ příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.

Monografie přinesla systematickou analýzu fenoménu aviatiky v české vizuální kultuře v rozmezí let 1783 (první vzlet balónu) a 1957 (vypuštění první kosmické sondy). Téma je uchopeno z hlediska klíčové otázky, jakým způsobem se ve vizuální oblasti aviatická rétorika a poetika rozvinula coby specifický dialekt modernity a posléze i politicky zabarvený žargon poválečného vývoje a koncepce pokroku. Publikace klade důraz na česká, respektive československá specifika v mezinárodním kontextu, při nutném zohlednění charakteristického prostředí Rakousko-Uherské monarchie i poválečného vývoje s odlišnou rolí aviatiky v kultuře západní a východní Evropy. Kniha se opírá o podrobný výzkum pramenů včetně dokumentace technické povahy a tematického vizuálního materiálu (veřejné plastiky, populární obrazové zdroje, specializovaná periodika, malby, ilustrace a grafika).

Reflexe v kolektivní monografii Michaely Fišerové, Martina Švantnera, Felixe Boreckého a Ondřeje Váši byla motivována snahou analyzovat různorodé manipulační strategie, jejichž předmětem je obraz a spolu s ním i my, jeho recipienti. Odborné zpracování tohoto tématu přináší reflexi obrazu a vizuality z hlediska filosofie, sémiotiky, estetiky a dějin umění. I přes různá zaměření jednotlivých autorů je zde společný jmenovatel – úsilí porozumět tomu, jak novým způsobem chápat rozum, nerozum a jejich vztah k přesvědčivosti obrazů. Z různých úhlů pohledu se tak ozřejmuje zcela zásadní věc: zárukou významové „autonomie“ obrazu je nepřekonatelná odlišnost mezi obrazem a slovem, kterým obraz uchopujeme, abychom ho učinili přesvědčivým.

Co když Íkaros a Faetón přežili svůj střemhlavý pád? Co když procitli na pobřeží budoucnosti se ztrátou paměti, nevědouc kým jsou, leč ponechávajíc si svůj aviatický instinkt? Co když se v ústraní stihli oženit a vtiskli svou podobu generacím svých potomků? Čtveřice autorů této knížky, každý po svém inspirován dílem německého historika umění Abyho M. Warburga, se po stopách těchto ratolestí vydává a v trojici vzájemně provázaných esejů podává svědectví jak o podivuhodných osudech legendárních aviatiků, tak o živé provázanosti současnosti s tradicí: od íkarovské vzletnosti renesančních emblémů přes heroický humanismus meziválečného letectví až po daidalovskou skepsi českého umění za železnou oponou.

Monografie věnovaná grafikám anglického malíře Williama Hogartha. Publikace zprostředkovává českému čtenáři různé vrstvy sociálně kritického Hogarthova výtvarného díla; obrazový materiál čerpá ze sbírek Národní galerie v Praze.