Vladimír Zbořil Livres

Druhé, aktualizované a rozšířené vydání monografie našich předních specialistů shrnuje v současnosti dostupné informace o poměrně nové modalitě léčby Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. V úvodní části jsou kromě historie biologické léčby probrány jednotlivé molekuly, které se užívají nejen v gastroenterologii, jejich názvosloví, mechanismy účinku a účinností. V dalších kapitolách se autoři věnují idiopatickým střevním zánětům, jejich klasifikaci, jak klinické, tak endoskopické, a účinnosti biologické terapie na Crohnovu chorobu i ulcerózní kolitidu. Podrobně je popsána strategie léčby v jednotlivých obdobích, jako je remise, hluboká remise a relaps, včetně indikací, interakcí, kontraindikací a nežádoucích účinků jednotlivých léků. Opomenuta není ani problematika včasné indikace chirurgického řešení a nutriční intervence. V závěru knihy se autoři zabývají otázkou bezpečnosti podávání biologické léčby ve specifických situacích (těhotenství, kojení, dětský věk, mimostřevní lokalizace ISZ) a též velmi důležitou otázkou selhání biologické terapie a možnostmi jejího ukončení. Text je doplněn množstvím citací klinických studií a řadou názorných grafů, schémat a tabulek.

Monografie představuje současné poznatky o funkcích fyziologické mikroflóry, její patologie včetně bakteriální translokace. Řeší se mikrobiální ekosystém u některých chorob a léčba, rozebírá některá infekční onemocnění, idiopatické záněty, syndrom dráždivého tračníku, kolorektální karcinom. Zmiňuje uroinfekce, autoimunní a imunodeficitní stavy, změny po operacích a dává přehled léčebných zásahů.

Imunosupresiva jsou vnímána jako skupina více či méně přesahujicí konvenční farmakoterapii a jejich využití je posouváno do větších gastroenterologických center. Vzhledem k relativně nízké incidenci ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci je tento přístup jistě správný, ovšem v praxi vede k tomu, že s imunosupresivní terapií se spíše vyčkává a mnohdy je indikována pozdě. Léčebné výsledky pak samozřejmě nejsou optimální, a tím diskreditují samu podstatu léčby. Tento přístup je umocněn relativně malými zkušenostmi gastroenterologů s používáním imunosupresivní terapie a obavami z jejich nežádoucích účinků. Z těchto důvodů se autoři publikace pokusili shrnout současné poznatky o terapii imunosupresivy v léčbě idiopatických střevních zánětů v rovině teorie, literárních referencí a vlastních zkušeností tak, aby přispěli k prosazení reálného pohledu na současné možnosti jejich léčebného využití.