Kateřina Kubínová Livres

Publikace vychází k stejnojmenné výstavě konané při příležitosti oslav 700 let od narození Karla IV. v Emauzském klášteře (6. 5.–21. 11. 2016). Klášter Na Slovanech, dnes zvaný Emauzy, je jednou z nejvýznamnějších církevních fundací tohoto panovníka. První část publikace je věnována založení kláštera a především jeho slovanskému písemnictví až do husitských válek a jeho vlivu na české a chorvatské písemnictví. Následující oddíl představuje Emauzský cyklus, soubor nástěnných maleb z přelomu 60. a 70. let 14. století, který byl namalován v ambitu kláštera a v přilehlé kapli. Třetí část přibližuje architekturu kláštera a jeho kostela, zcela na závěr jsou připomenuty pohnuté osudy této Karlovy fundace od 15. do počátků 21. století. Texty, založené na nejnovějším odborném bádání, jsou určeny pro laické i odborné publikum.

Kniha se zaměřuje na římskou inspiraci v kultuře doby Karla IV., přičemž pojem Imitatio Romae zahrnuje široké spektrum motivů spojujících Karla IV. s Římem. Úvod studie zdůrazňuje jedinečné postavení Říma v představách středověkého Západu a přibližuje kontakty mezi Čechami a Věčným městem. Detailně se věnuje dvěma návštěvám Karla IV. v Římě, první v roce 1355, spojené s jeho císařskou korunovací, a druhé v roce 1368. Po roce 1355 se v karlovské kultuře objevují motivy odkazující na římské tradice, což dokládá Česká kronika Jana Marignoly, sepsaná na objednávku Karla IV. Kniha sleduje jednotlivé „římské“ motivy v karlovské kultuře, jako jsou rodokmen Karla IV. a posloupnost českých biskupů, a zmiňuje císaře Oktaviána Augusta a Konstantina Velikého. Karel IV. se snažil proměnit Prahu na nové sídlo říše a svaté město, jakým byl Řím, přičemž využíval ostatky a svaté obrazy z Říma. Praha však nebyla zamýšlena jako replika Věčného města, ale jako symbol univerzální vlády císaře s přímými odkazy na Řím.

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). Na rozdíl od dnešního chápání umění byla ve středověku u uměleckého díla považována za klíčový prvek jeho funkce a teprve na ni se vázala stránka estetická. Z toho vychází struktura knihy – po úvodním výkladu pojmu imago se jednotlivé oddíly zabývají funkcemi, které imagines plnily – funkcí náboženskou, didaktickou, memoriální a reprezentativní, a nakonec též funkcí estetickou, s níž jsou spojeny i proměny stylu. Netradičně pojaté dějiny středověkého umění jsou zasazeny do kontextu historického vývoje českých zemí, text provázejí četná vyobrazení.

V ambitu pražského benediktinského kláštera Na Slovanech zvaného též Emauzy se zachoval rozsáhlý cyklus nástěnných maleb z doby Karla IV. Tyto malby, ač značně poničené, jsou pozoruhodné jak svým rozsahem a vysokou uměleckou kvalitou, tak složitou ikonografií. Právě rozbor obsahu Emauzského cyklu je hlavním tématem této knihy. Díky nedávno nalezenému středověkému popisu emauzských maleb je dnes možné zrekonstruovat prvotní rozpětí cyklu a pochopit jeho ideový program. Zjistilo se totiž, že malby nebyly původně pouze v ambitu, ale i v přilehlé kapli, kde se dokonce nacházely ty nejdůležitější výjevy. Cyklus byl inspirován středověkými spisy, které pomocí textu a obrazu uváděly čtenáře do dějin spásy. Základním principem tu byl tzv. typologický způsob biblické exegeze, v němž byly k událostem z Nového zákona přiřazovány starozákonní předobrazy. Malby v ambitu měly své zvláštní poslání, které zřejmě úzce souviselo s výjimečným postavením slovanského kláštera v koncepci Nového Města pražského. Očividně byly také spojeny se slavností Kopí a hřebů Páně, kterou pravidelně doprovázelo velkolepé ukazování svatých ostatků, pořádané na nedalekém novoměstském rynku. Emauzské malby tak kromě jedinečné reprezentace malířského umění Čech druhé poloviny 14. století umožňují nahlédnout i do kulturního a duchovního ovzduší Prahy za vlády císaře Karla IV.

Biblický text Zjevení sv. Jana, zvaný Apokalypsa, a s ním spojená vizuální představivost zahrnovaly již od středověku dva póly. Na jedné straně líčení apokalyptických pohrom a zkázy světa asociovalo zkázu v přeneseném slova smyslu a s apokalypsou byly spojovány společenské krize, otřesy a válečné hrůzy. Na straně druhé text vrcholí silným tématem naděje. Apokalyptické vize tak zahrnovaly i obrazy nového světa, obnovy společnosti a útěchy pro jednotlivce. Kniha představuje širokou škálu inspirací knihou Zjevení ve výtvarném umění od středověku až do současnosti. Zaměřuje se především na díla vzniklá v českých zemích, avšak pozornost věnuje i zahraničním pracím, které byly na tomto území přítomné a měly určitý ohlas. Kromě klasických cyklů ilustrované Apokalypsy (Karlštejnská Apokalypsa, Albrecht Dürer) či kontrastních motivů Posledního soudu a vizí nového světa, zpřítomňuje podoby obou pólů tématu v moderním a současném umění (Jan Koblasa, Václav Boštík, Pavel Nešleha, Josef Bolf ad.). Úzce výběrově jsou prezentovány i ohlasy Apokalypsy v hudbě a literatuře, a to prostřednictvím okruhu českého undergroundu v době tzv. normalizace, v němž hrála apokalyptická symbolika významnou roli. Kniha je koncipovaná jako doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě, pořádané ÚDU v Západočeské galerii v Plzni (říjen 2023 – březen 2024).

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). Na rozdíl od dnešního chápání umění byla ve středověku u uměleckého díla považována za klíčový prvek jeho funkce a teprve na ni se vázala stránka estetická. Z toho vychází struktura knihy – po úvodním výkladu pojmu imago se jednotlivé oddíly zabývají funkcemi, které imagines plnily – funkcí náboženskou, didaktickou, memoriální a reprezentativní, a nakonec též funkcí estetickou, s níž jsou spojeny i proměny stylu. Netradičně pojaté dějiny středověkého umění jsou zasazeny do kontextu historického vývoje českých zemí, text provázejí četná vyobrazení.

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). Na rozdíl od dnešního chápání umění byla ve středověku u uměleckého díla považována za klíčový prvek jeho funkce a teprve na ni se vázala stránka estetická. Z toho vychází struktura knihy – po úvodním výkladu pojmu imago se jednotlivé oddíly zabývají funkcemi, které imagines plnily – funkcí náboženskou, didaktickou, memoriální a reprezentativní, a nakonec též funkcí estetickou, s níž jsou spojeny i proměny stylu. Netradičně pojaté dějiny středověkého umění jsou zasazeny do kontextu historického vývoje českých zemí, text provázejí četná vyobrazení.

Sborník studií o staroslověnské a české literatuře napsané chorvatskými benediktinskými mnichy v pražském klášteře Na Slovanech, zvaném též Emauzy, založeném císařem Karlem IV., a o gotických freskách v témže klášteře.Devatenáct příspěvků z konference "Karel IV. a Emauzy. Liturgie - obraz - text" (Praha, Emauzy, 5. - 6. 10. 2016). Třináct z nich se zabývá jazykovědným a literárněvědným rozborem slovanských rukopisů a jejich zlomků, které byly v Emauzích napsány. Jedna studie srovnává Karlovo založení karmelitánského kláštera u kostela P. Marie Sněžné s jeho založením Emauz z architeltonického hlediska (s. 110-127). Pět studií se věnuje výkladu cyklu gotických fresek v emauzském klášterním ambitu (s. 98-109 a 128-195). Studie jsou provázeny barevnými fotografiemi a poznámkovým aparátem v textu; celá publikace je doplněna anglickým souhrnem, seznamem obrázků, zkratkami institucí, přehledem citovaných rukopisů, seznamem použitých pramenů a literatury a předmětovým rejstříkem.