Lidmila Kábrtová Livres

Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je běžnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamenává. Zvláštní výchova a patologické vztahy, jimiž je obklopena, ji uzavírají do izolace a El se postupně propadá do beznaděje. Toto vyprávění na pomezí prózy a poezie je lakonické, anekdotické, výraznou roli v něm hraje pointa jednotlivých minipříběhů. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě a zároveň přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální prózou, v níž záleží na každém slově.

Román v osmi příbězích o špatných rozhodnutích, nepochopení i naději. Zuzana jede k moři, aby vymazala děsivý sen. Josef se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Jitka se stydí za faldy na břiše a nechce se s nikým srovnávat. Hana při náhodné cestě autem nalezne svoji babičku. Jarmila roky vzdorovala, ale teď jen touží odejít úplně tiše. Pavel našel klid při práci v lese a už nechce nic pokazit. Iveta obléká mrtvé a skrývá vytetovaného hada. A Libor prostě jen fotografuje… Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. A křivdy, bílá místa a bolest se množí. I oni by však rádi věřili, že bude líp… Povídkový román Čekání na spoušť Lidmily Kábrtové je kronikou takového míjení, prostírající se na ploše sedmdesáti let. Kniha v koncentrované podobě ohledává, jak zdánlivě nedůležitá rozhodnutí jedněch působí na životy druhých a jak se nenápadná událost může dotknout někoho, o kom to vůbec netušíme. Každá z hlavních postav Čekání na spoušť vypráví z vlastní perspektivy, každá se snaží dodat svému příběhu smysl. A přestože nalézání jedněch je často ztrácením druhých, nikdy není pozdě na smíření a odpuštění. Přinejmenším vůči sobě samým.

Tereza je rozvedená a život si zpestřuje milenci. Klára je ptáček ve zlaté kleci. Eva se obětovala dětem a rodině. Karla si chce pořádně užívat. Alice se snaží nebýt plačka jako její matka. Petra už toho má tak akorát a plánuje s životem seknout, ale Magdalena začne zase toužit. Jejich příběhy se v ničem nepodobají, přesto se tyto ženy v určitý moment potkávají a vstupují si do života, aniž by o tom věděly. Po experimentální prvotině "Koho vypijou lišky" přichází Lidmila Kábrtová se sbírkou volně provázaných povídek, které udivují svou průzračností. Životy hrdinek, o nichž Kábrtová píše, jsou sice neurovnané, ba poházené, přesně jako životy většiny z nás, ale z literárního hlediska je zde vše na svém místě. Podobně jako v povídkách kanadské spisovatelky Alice Munroové se zde se slovy zachází jako s průhlednými fóliemi, aby náhodou nezacláněla tomu podstatnému: okamžikům, kdy se pohnou tektonické desky někde pod povrchem všedního dne a nic už nikdy nebude takové, jaké to… — ale bylo to vlastně vůbec někdy takové?

Jedenáct populárních autorek a autorů vypráví o útěcích za sny a ideály, úniky před vlastními stíny a přehmaty, o obtížné cestě za lepším životem. Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Nakladatelská anotace. Kráceno.

Povídky o rodinných vztazích. Na luxusní dovolené překvapí manželka přáním rozvést se v povídce Michala Viewegha. Vnuka, i když ne vlastního, se dočká stárnoucí muž v příběhu Petry Soukupové. Víkend se svým synem prožívá tatínek na neděli v textu Ireny Douskové…

Michal Viewegh přispěl dvěma rozvodovými povídkami. O uvadajících manželstvích píšou Petra Soukupová a Alice Nellis. Dvě kamarádky a jejich vztahy s muži jsou tématem povídky Jaroslava Rudiše…