Jiří Knapík Livres

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2

Publikace představuje v ucelené podobě literární, publicistickou a dramatickou tvorbu Zdeňka Jermana (vl. jm. Josef Heller), a to na podkladě jeho životních osudů, které doposud nebyly komplexně zkoumány. Publikaci tvoří obsáhlá úvodní studie, dále edice žurnalistických a literárních textů z let 1933–1954, na kterou navazuje scénář rozhlasové hry „Slečna Hromosvod“ (1947). Publikaci doprovází mnoho unikátních snímků z rodinného archivu J. Hellera. Práce představuje Jermana jako reprezentanta levicové demokratické žurnalistiky 30. let v pražském tisku (České slovo, Volnost, Přísaha, Lidové noviny ad.) a přibližuje jeho podíl na jeho kulturní činnosti v Opavě v 1. polovině 30. let.

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Kniha se zaměřuje na proměny ovládání české kultury komunistickým režimem až do roku 1956. Autor zkoumá proces vzniku a výměn kulturních šéfů, zásadní ideové revize a úpravy systému kulturní politiky. Vytváří dílčí etapy let 1948–1956, přičemž první tři „budovatelská léta“ zrodila systém, jehož základní podoba zůstala zachována, přestože čelil častým krizím způsobeným byrokratickým ovládáním kultury. V období 1951–1952 detailně mapuje změny ve vedení kultury související s pádem Slánského a přípravou politických procesů, označujíc toto období jako „podivné ‚tání’ ve stínu šibenic“. Třetí etapa, lety 1953–1956, se zaměřuje na změny v roce 1953, kořeny Nového kursu a proces „destalinizace“, který vedl k formování moderní masové kultury. Autor využívá archivní výzkum a nové prameny k nabídce nových pohledů na významné události v kultuře a rozkrývá anonymitu systému. Také se snaží objasnit pozadí různých kampaní, jako byly útoky na Františka Halase, manipulace s úmrtím Konstantina Biebla a odstranění Oldřicha Macháčka z funkce šéfa státního filmu.

Dětství spojené s pionýrským hnutím zůstává významnou součástí životních zkušeností mnoha lidí v současné české společnosti. Dosud však chybělo moderní historické zpracování dějin Pionýrské organizace a s ní spojených oblastí. Publikace kolektivu pod vedením historika Jiřího Knapíka se zaměřuje na Pionýrskou organizaci Československého svazu mládeže, která působila v letech 1948–1989, v kontextu dlouhodobého studia dějin dětství v socialismu. Kniha se opírá o důkladný výzkum archivních fondů a široké spektrum tištěných pramenů, dokumentárních filmů a umělecké tvorby. Přesněji osvětluje vznik pionýrského hnutí v letech 1948–1950 v souvislosti se zánikem Junáka a podrobně zkoumá reformní snahy hnutí v 60. letech. Tyto reformy se snažily řešit dlouhodobé problémy Pionýrské organizace, jako je napětí mezi masovostí a výchovným posláním. Celý proces byl hledáním identity pionýrského hnutí, nikoli pouze snahou o vyrovnání se skautskému hnutí. Autoři se také věnují představám o socialistickém dětském kolektivu a zmiňují pionýrské kolektivy, které se odchylovaly od tehdejších standardů.

Kniha, kterou připravili zkušení badatelé Jiří Knapík a Martin Franc společně s kolektivem českých i německých historiků střední generace, nabízí sondy do života českých dětí a dospívajících ve věku od 6 do 18 let v letech 1948–1970. Zabývá se poměry v tehdejších rodinách, hmotnou kulturou obklopující tehdejší školáky, jejich mimoškolními aktivitami a formou trávení letních prázdnin. Všímá si snah politické sféry ovlivňovat nejmladší generaci, fungování oficiálních dětských a mládežnických organizací stejně jako rostoucího významu masových médií v životě dětí a mládeže. Nezapomíná ani na důležitá specifika učňovské mládeže nebo na méně radostné otázky tehdejšího dětství a mládí – kriminalitu spojenou s touto věkovou skupinou, dětské domovy, sebevražednost a rovněž péči o mentálně, tělesně i sociálně postiženou mládež. Většina kapitol se sice opírá zejména o archivní výzkum a dobovou literaturu, neoddělitelnou součástí výzkumu byly i vzpomínky pamětníků. Jeho výsledky shrnuje speciální kapitola, která přispívá k oživení výkladu a zaplňuje historii konkrétními osudy. Publikaci doplňují dílčí exkurzy do celkově velmi široké a u nás dosud celistvě nezkoumané problematiky, stejně jako řada unikátních doprovodných fotografií.

Poválečné zkracování pracovní doby a nárůst volného času významně ovlivnily životní styl v padesátých a šedesátých letech. Ideologické představy kladly důraz na společenskou angažovanost, sebevzdělání a tělesnou aktivitu, avšak realita se lišila, zejména mezi mladou generací, která se v šedesátých letech přibližovala svým evropským vrstevníkům. Rukopis sleduje společenské souvislosti zvyšování objemu volného času a jeho dopady na českou společnost v druhé polovině padesátých let a v šedesátých letech, včetně odborných diskusí o této problematice. Zaznamenává proměny mentality společnosti a nový vztah k konzumerismu. Zkoumá účinnost snah vládnoucí moci ovlivnit život v privátní sféře občanů, zejména v oblasti volnočasových aktivit. Na základě analýzy různých forem trávení volného času, jako je sběratelství, kutilství, cestování, taneční zábavy a kulturní činnost, detailně rozebírá příklady dobových aktivit a jejich vztah k ideologickým představám. Zvláštní pozornost je věnována trávení volného času mládeží a patologickým jevům, jako je alkoholismus, počátky narkomanství a chuligánství.