This volume provides new, groundbreaking views of Jewish life in the pro-Soviet bloc from the end of the Second World War until the collapse of Communism in late 1989 by recovering and analyzing the agency of Jews and their creativity in Communist Europe after the Holocaust.
Studie se zabývá československou uprchlickou politikou v letech 1933-1938, přibližuje postavení a osudy uprchlíků před nacismem v předválečném Československu. Publikace koriguje či upřesňuje tradiční líčení předválečného Československa jako ráje pro uprchlíky, které vycházelo především ze zkušeností malé skupiny privilegovaných emigrantů. Autoři se naopak věnují i běžným, neelitním uprchlíkům z Německa a Rakouska, jejichž zkušenost byla odlišná. Kniha líčí vývoj československé uprchlické politiky včetně jejích restriktivních prvků, popisuje rozdílné postoje vůči uprchlíkům, ve kterých se odrážely politické rozpory uvnitř české, resp. československé společnosti. Zabývá se rovněž otázkami postavení a každodenního života běžných uprchlíků, mapuje působení organizací nabízejících emigrantům pomoc. Velký prostor věnuje kniha osudům židovských uprchlíků. Výklad doplňují drobné medailony "obyčejných", většinou neznámých lidí, kteří v době před druhou světovou hledali v Československu útočiště před pronásledováním nacistů.
Jsou Židé národem, osudovým společenstvím či "pouhým" vyznáním? Různé odpovědi na tuto otázku rozdělovaly a rozdělují Židy na řadu znesvářených skupin. Autorka podává dlouho postrádaný a plastický obraz velice komplikovaného procesu integrace Židů do české, respektive do německé společnosti za první republiky, rozebírá jeho politické, sociální i kulturní stránky a zabývá se i problematikou antisemitismu. Na základě dosud nevyužitých archivních materiálů se snaží vysvětlit dramatický vývoj českožidovského a sionistického hnutí a stranou neponechává ani liberálně orientované německy mluvící Židy.
"Židé v českých zemích: Společná cesta dějinami" nabízí nový pohled na dějiny Židů v českých zemích od raného novověku po současnost. Příběh židovských komunit autoři nahlížejí jako součást dějin českých zemí a prostřednictvím dobových pramenů i výpovědí se zaměřují na perspektivu Židů, zejména na sociální a kulturní provázanost židovského a nežidovského obyvatelstva. Jednotlivé kapitoly spojují témata migrace, náboženského života a vzdělávání, občanství a židovské autonomie, genderu a rodiny, paměti a vzpomínání. Tyto perspektivy revidují konvenční chápání židovské minulosti a současnosti ve střední Evropě a plněji zachycují rozmanitost a mnohotvárnost života Židů v českých zemích.
Soubor dopisů, které v letech 1939-1941 psala Paula Froehlich své dceři Irmě do USA. Irma byla se svým manželem Maxem Czernerem bezprostředně po okupaci postavena před těžké rozhodnutí: zanechat dvě dcery, pětiletou Raju a sedmiletou Helgu, v Praze s babičkou a strýcem a z exilu usilovat o jejich rychlý odjezd, nebo riskovat jistou smrt svého vysoce postaveného manžela. Max a Irma se rozhodli pro první variantu. Dopisy, které Raja a Helga našly po letech v Irmině pozůstalosti, představují reportážní popis pražské každodennosti ještě před deportací. Pro české vydání korespondenci zpracovala historička Kateřina Čapková. Úvodní slovo napsal Andrew Schapiro, velvyslanec USA v ČR v letech 2014-2017 a Rajin syn.
„Pro tyto lidi ještě válka a s ní spojené utrpení neskončily“ napsali zástupci německy mluvících Židů z českého pohraničí v březnu 1947. Německy mluvící Židé byli často rutinně považováni za Němce a mnohdy byli vystaveni stejnému ponižování jako nežidovští Němci nejen ze strany občanů, ale i vládnoucích představitelů. Kniha "Židé, nebo Němci?" mapuje osudy německy mluvících Židů v Československu, Dolním Slezsku, Haliči i Německu. Publikaci doplňuje edice nově objevených dokumentů v archivu Spojených národů v New Yorku. Oficiální listiny i korespondence přibližují každodenní diskriminaci německy mluvících Židů v poválečném Československu a jejich snahu se ze země vystěhovat a dále zaznamenávají reakce mezinárodních organizací i jednotlivců na politiku československého státu.
Seit rund zwei Jahrzehnten erfreuen sich die jüdische Geschichte und Kultur der böhmischen Länder eines wachsenden Interesses. Damit rückt der historisch multiethnische Charakter der Region verstärkt ins Zentrum der Aufmerksamkeit. Vor diesem Hintergrund ist es umso erstaunlicher, dass bislang noch keine innovative Synthese dieser Forschung vorlag. Vorliegendes Buch aus der Feder eines internationalen Autorenteams nimmt sich daher erstmals der Herausforderung an, die jüdische Erfahrung in den böhmischen Ländern als integralen und untrennbaren Bestandteil der Entwicklung Mitteleuropas vom 16. Jahrhundert bis heute zu erzählen und zu analysieren. Dabei geht es ebenso um Kontakte der jüdischen Bevölkerung mit ihren nichtjüdischen Nachbarn wie um den Blick in die Provinz, das heißt in die ländlichen Regionen und Gemeinden abseits der großen städtischen Zentren Prag, Brno und Ostrava.
