Josef Kuře Livres

Monografie poskytuje úvod do problematiky eutanazie v medicínském i společenském kontextu. Vychází z mnohovýznamovosti termínu „eutanazie“, v níž se používá v současných diskurzech. Různě široké pojmové vymezení eutanazie totiž působí odlišné chápání eutanazie jako konceptu, stejně jako následně vede k nedorozumění na úrovni argumentace a etického hodnocení. Zmíněná polysémantičnost a odlišené chápání eutanazie jako konceptu se projevují v diskusích široké a odborné veřejnosti. V knize dále následuje sémantická analýza pojmu eutanazie, jejímž záměrem je ukázat, v jakých jednotlivých významech se pojem eutanazie používá. Přitom je pozornost věnována zejména těm významům, které se uplatňují v diskusích o eutanazii. Zohledňuje se rovněž klinický kontext relevantní pro diskusi o eutanazii. V závěru je shrnut sémantická analýza a kriticky jsou komentovány širší a užší významy pojmu eutanazie, jež se objevují v současných rozpravách.

Rozhodování o zdravotní péči v závěru života je palčivou otázkou českého zdravotnictví. Týká se nejen terminálně nemocných, ale i jejich blízkých a zdravotnických pracovníků. Má významné medicínské, psychologické, etické, sociální a právní implikace. Rozhodování o zdravotní péči v závěru života je výzvou pro zdravotníky, instituce i společnost. Publikace se zabývá procesem rozhodování o zdravotní péči v závěru života z perspektivy klinické, etické, psychologické a právní.

Podtitul: Česká katolická teologie po druhé světové válce Poslání této ojedinělé publikace je představit významné osobnosti české katolické teologie. Před čtenářem se odkrývají životní osudy J. E. Urbana, S. M. Braila, D. Pechy, F. M. Davídka, J. Zvěřiny, A. Mandla a dalších. Nejedná se pouze o biografické portréty, ale i o určitou teologickou reflexi. Pořadatelům sborníku nešlo ani tak o oživení negativních vzpomínek na těžké období, ve kterém žila církev v posledních 50 letech, jako zejména o připomínku toho, co bylo i v této době komunistického totalitního sevření důležité a pro budoucnost církevního společenství nosné. Jednotlivé charakteristiky předních teologických postav mohou otevřít též nový rozhled těm, kteří nemají přímou osobní zkušenost s potlačováním náboženské svobody. Příspěvky z kolokvií pořádaných Českou křesťanskou akademií v letech 1995–96. Uspořádali Lenka Karfíková, Alois Křišťan a Josef Kuře.

Výukový text “ Kapitoly z lékařské etiky“ podává úvod do problematiky etiky v medicíně. Je studijním materiálem seminářů lékařské etiky pro studenty všeobecného lékařství a zubního lékařství. Soubor edukačních textů podává stručný úvod do některých etických problémů současné medicíny. Texty jsou tedy pouze vybranými kapitolami z lékařské etiky a tématicky nepokrývají celou lékařskou etiku. Limitovanost výběru témat byla dána formátem a strukturou výuky lékařské etiky v rámci oboru všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Vybraných deset kapitol vzniklo ze zkušenosti výuky lékařské etiky formou seminářů pro menší studijní skupiny studentů a studentek všeobecného lékařství a pro výuku jsou primárně určeny. Jsou tedy studijními materiály pro seminář lékařské etiky a podávají pouze základní přehled, aniž by poskytovaly vyčerpávající výklad jednotlivých témat. K hlubšímu porozumění jednotlivým problémům a jejich souvislostem pak má sloužit interaktivní výuka založena na vzájemném dialogu, jehož cílem je porozumění pozici a argumentům druhého a tak i lepší pochopení svého vlastního stanoviska; jeho metodou je vzájemný respekt a předpokladem základní ochota připustit existenci i jiného přístupu a pohledu než je svůj vlastní.

Tato kniha tematizuje hlavní problémy současného filosofického uvažování o medicíně a o bioetických problémech. Autoři v ní odborně a zároveň čtenářsky přístupně zprostředkovávají výsledky rozsáhlého a interdisciplinárního zkoumání medicíny a jejích hraničních oblastí a zároveň načrtávají základní dimenze budoucího výzkumu. Dokumentují tak životnost a potenciál projektu filosofie medicíny (nejen) v Čechách, ale i možnou cestu propojování humanitních, přírodovědných a technických přístupů pro lepší řešení problémů současného „chorobami i zdravím trpícího“ člověka. Z recenzního posudku prof. Mgr. et Mgr. Andreje Démutha, Ph.D.

Bioetika, tedy kritická reflexe biomedicíny a biotechnologií, často dostává od společnosti zadání podobné „hasičskému sboru“: hasit, když hoří. Očekává se od ní, že řekne, jak řešit problém, který se akutně objevil. Je to něco podobného, jako když nejdříve něco uděláme, protože to je technicky možné, a pak teprve začneme přemýšlet, jestli to, co jsme udělali, je dobré, jestli naše rozhodnutí udělat to, co je technicky možné, je správné. Nejspíš je zapotřebí obojí: přemýšlet zpětně i přemýšlet dopředu. Přemýšlením směrem dopředu se dotýkáme budoucnosti, kterou tak anticipujeme a svým jednáním měníme v přítomnost. A právě budoucnost je něčím naprosto zásadním pro naše zacházení s technikou, vědou i medicínou. Nejde jen o to, aby budoucnost byla, ale také o to, jaká bude. Než něco uděláme, je normální o tom přemýšlet. Totéž by mělo platit i pro oblast biomedicíny a biotechnologií. Pozváním k takovému způsobu uvažování je i tato kniha.