Saigjó Livres

Narodil se ve vznešené rodině v Kjótu, namísto dvorského života v hlavním městě si však zvolil život v ústraní, v následování Buddhova učení. Pobýval na mnoha místech a svými cestami a poetickými meditacemi inspiroval pozdější autory, jako byl Macuo Bašó. V bohaté škále Saigjóových motivů je pomíjivost života postavena do kontrastu s krásou přírody, smuteční žalozpěvy se střídají s básněmi milostnými, verše oslavují božstva pozemská i nebeská. Vybrané básně z klasické japonské sbírky Šinkokinšú a Saigjóovy sbírky Sankašú do češtiny převedli japanoložka Zdeňka Švarcová a básník Zdeněk Gerych, jejichž spolupráce přinesla již první české přebásnění díla Ono no Komači (Do slov má láska odívá se, Vyšehrad 2011). I v případě Odstínů smutku jde o první úplný český překlad veršů jednoho z nejvšestrannějších básníků japonské literatury.

Básník Saigjó (1118 – 1190), muž urozeného původu, opustil ve dvaceti letech rodinu i císařský dvůr, aby se věnoval životu potulného mnicha. Nejvíc času strávil na hoře Koja, kde byl v 19. století založen hlavní klášter esoterické školy buddhismu šingon (pravé slovo). Většinu času však strávil dalekými cestami nebo pobyty v poustevnách, které si vybudoval v horách Jošino nebo v blízkosti šintoistické svatyně Ise. Je výjimečnou osobností ve světě japonské dvorské poezie. Zanechal více než 2000 básní, z nichž mnohé jsou zahrnuty v osmé císařské antologii Šikokinšú (1205), ale především v neoficiálních sbírkách. Básník touží uniknout ze světa, k němuž však zůstává trvale připoután. Směřuje k dokonalosti, o níž ví, že je nedosažitelná. Autorkou překladu je Věra Linhartová. Prozaička, básnířka, historička umění a překladatelka, která od roku 1968 žije v Paříži. Tam také vystudovala japanistiku a posléze pracovala v muzeu orientálního umění Guimet jako kurátorka sbírek japonského a čínského umění.