Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do Svaté země. Text, napsaný nejpozději v roce 1200, je problematicky spojován s klerikem Ansbertem, jehož jméno je v rukopisu připsáno později, což ztěžuje určení autorství. Autor se pravděpodobně výpravy osobně účastnil a po císařově smrti začal zpracovávat své zápisky do kroniky, která byla později redigována a doplněna o informace o událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí a byl součástí císařova okolí, možná jako člen jeho sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná z důležitých dopisů mezi Fridrichem a významnými osobnostmi té doby a z příznivého tónu vůči císaři. Největší předností Ansbertova textu je, že jako jediný z kronik třetí výpravy zaznamenává napětí mezi křižáky a Byzantskou říší. Fridrich putoval se svým vojskem po souši, čímž se dostával do konfliktu s císařskými vojsky, podobně jako účastníci první kruciáty. Tím se Ansbertova kronika obsahově blíží kronikám prvních křižáků a její tón je výrazně protibyzantský, podobně jako v případě kronik první výpravy.
