Jana Benešová Livres

Kniha popisuje životní příběh tří kamarádů lékařů, ovlivněný skutečnými osudy jejich pacientů. „ Pane doktore!“ zavolala sestra na lékaře, který u vedlejšího lůžka kontroloval dýchací přístroj u pacienta. „Už jdu.“ Jirka otevřel oči a nad sebou spatřil dva cizí obličeje, které se na něho dívaly. „ Myslíte si, že nás slyší? Kouká se dopředu nebo se dívá na nás?“ zeptala se sestra, která si prohlížela oči mladého pacienta. „ Dívá se, ale jestli nás bude schopen sledovat, to ještě nevíme,“ odpověděl lékař. „ Já vás vidím i slyším,“ chtěl říci Jirka, ale zjistil, že nemůže mluvit, „nemůžu mluvit, proč? Řekněte mi, proč nemůžu mluvit! Já vás vidím, já vás vidím! Co se to děje? Nemůžu mluvit, nemůžu mluvit!“ chtěl křičet, ale mohl se jenom bezmocně dívat na stejně bezradné obličeje dvou cizích lidí. „ Doktore, tachykardie, má 180!“ vykřikla sestra a Jirka jenom slyšel „pi, pi , pi ,pi , pi ,pi ,“ … „ to je moje srdce!“ „ Píchněte injekci, je rozrušený!“ nařídil lékař sestře. „ Maminko!!! Pomoz mi!!! To není sen!!“ a pak se znovu ponořil do spánku.

Další a poslední pokračování knihy z prostředí zdravotnické záchranné služby, kterým se prolíná osobní a nečekaně končící příběh hlavní hrdinky. Jela opatrně, což nemívala ve zvyku, ale měla takový divný pocit. Při každém protijedoucím autě podvědomě zpomalila, a v pátek na hlavním tahu z Prahy jich nebylo málo. Na rovině měla na tachometru kolem stovky a před mírným kopcem v tomto směru vždy sundávala nohu z plynového pedálu. Z dálky viděla zprava z vedlejší silnice přijíždět auto, které na značce zastavilo. Jela dál. Pak už ucítila jen obrovský náraz, před očima vystřelené airbagy.

Měla hlavu přišlápnutou na kolejích, nemohla se hnout a čekala, až se objeví blížící se světla vlaku. „Tak ty mě chceš opustit, děvko ! To si rychle rozmysli!“ a přitlačil jí nohu na krk. „Prosím tě, přestaň. Malá je doma sama.“ „Na to si měla myslet dřív!“ „Slib mi, že ode mě neodejdeš, jinak tě zabiju!“. Doma byla čtyřletá Andulka sama a spala. „Ona mě potřebuje,“ říkala si Jana..„Slibuju.“ Večer usmiřující sex. „Víš, že jsem to nemyslel vážně, miluju tě, šíleně!!!“ Ale tomu Jana už dávno nevěřila. Nebo možná. „Až za hrob“. Později, když o tom všem přemýšlela, si uvědomila, že ji její manžel měl velmi rád, ale takovým nějakým nezdravým způsobem. Skoro si říkala, že patří na psychiatrii a že by se měl léčit. Byl to paranoidní psychopat. -- zdroj: www.bux.cz --

Pokračování knihy Ze života peklo Kniha z prostředí záchranné služby popisující skutečnou, syrovou realitu práce záchranářů, vzájemných vztahů nejen lékařů, ale i chování pacientů k lékařům i naopak. Knihou se prolíná osobní příběh hlavní hrdinky Jany. Ukázka: Za pár minut už vjížděli na sídliště. Vchodové dveře otevřené a asi ze třetího patra byl slyšet velký hluk. Přivolali výtah a vyjeli nahoru. Když otevřeli a vystupovali, stačil řidič uskočit před blížící se pěstí. "Vy svině, kde jste tak dlouho? Co vám to tak trvá!" začal řvát tlustý cikán, evidentně hodně opilý a opět se sápal na jejich šoféra. "Zavolejte policii!" rozkázala Jana sestře, která měla na svém služebním telefonu po ruce všechna čísla. "Na koho chceš volat policii, ty svině jedna! Koukejte něco dělat! Chci ředitele záchranky!" opět začal křičet.

Kniha o sexuální závislosti, o popření lidských hodnot jako je láska, přátelství, slušnost, morálka. Nedobrovolný sex mladé dívky, posléze ženy, vyústí v psychickou poruchu, která zůstane okolí, ale i nejblížším utajena.

Metodika externího benchmarkingu genderových vztahů (EBGV) je určena všem, kteří se zajímají o rovné příležitosti se zaměřením na rovnost žen a mužů. Proto není důležité, zda vlastníte firmu, nebo jste zaměstnancem, zaměstnankyní, nebo si teprve práci hledáte. Cílem tohoto textu je popsat jeden z nástrojů, který umožňuje genderově rovné nastavení firemních personálních procesů a firemní kultury tím, že je porovná s procesy ve srovnatelných firmách. A to jsou informace, které mohou být přínosem pro každého. Proto vás zveme na společnou vyjížďku po spletité cestě k genderově vyvážené firmě, tedy ke čtení dalších stránek. Gender je anglický výraz, pro který neexistuje v češtině ekvivalentní vyjádření. Do češtiny se překládá zjednodušeně jako pohlaví. Přitom se jedná o úplný opak jeho významu. Vyjadřuje soubor vlastností, zájmů, chování, které jsou v určité společnosti a v určitém období očekávány od mužů a žen. Označuje tedy to, co s biologickým pohlavím nemá nic společného.

Téma rovných příležitostí mužů a žen ve firemním prostředí není pouhým módním trendem importovaným ze zahraničí. Nedá se s ním zacházet jako s bezobsažnou značkou, kterou se opatří firemní strategie. Genderové povědomí obyvatelstva České republiky se totiž rok od roku zvyšuje. A kdo jednou genderovou citlivost získá, už před ní těžko může zavřít oči. Dokáže rozlišit, co se jako rovnost jenom tváří, umí vyhodnotit, jaké zacházení je pro něj/ni nevýhodné. Proto lze očekávat, že téma rovných příležitostí ve firemním prostředí bude nadále nabývat na významu. Nevytratí se z veřejného prostoru po vzoru módních vln. Abychom se s vámi, milými zástupci a zástupkyněmi firemního sektoru, naladili na stejnou notu, sepsali jsme několik námětů, jak a kde se ve firmě do rovnání pustit. Věříme totiž, že rovné šance a generování zisku nestojí proti sobě v rozporu. Základní úvahou lze dojít k závěru, že rovné šance zaručují nejširší možnou základnu pracovní síly, která bude chtít dobrovolně odvádět maximum svých schopností. Generují také nejširší možný okruh klientely, odběratelů či dodavatelů. Umožňují vidět obchodní šance a výzvy tam, kde je jiní nevidí. Cílem publikace je poukázat na vybrané oblasti firemní praxe, ve kterých se v našich podmínkách navzdory legislativním normám vyskytuje nerovné zacházení s muži a ženami, a poskytnout inspiraci k jeho odstranění. Nejen proto, že se to ekonomicky vyplatí. Také proto, že je etické jednat spolu navzájem jako s rovnocennými bytostmi.

Nabízíme krátký, leč návodný přehled dobrých zkušeností z firem v Libereckém kraji. Příběhy firem a organizací, pro které je vstřícný přístup k potřebám zaměstnanců a zaměstnankyň samozřejmostí nejsou zdaleka vyčerpávající, nicméně je zřejmé, že zásadní je v této otázce úhel pohledu chceme-li vidět, že se něco daří, obvykle nedá velkou práci úspěchy najít. Věříme, že ve vybraných ukázkách najdete dostatek inspirace pro rozvoj a podporu rovných příležitostí a vstřícné firemní kultury. Uvědomujeme si, že každá firma je jiná, má svá specifika a potřeby vyplývající z oboru podnikání, a proto nečekejte komplexní návod, jak se stát vstřícným zaměstnavatelem. Uvádíme zkušenosti firem nejrůznějšího zaměření – od výrobních, přes státní organizace po neziskový sektor. V neposlední řadě chceme zdůraznit, že obraz, který firma o sobě vytváří je velmi důležitý pro její současné i potenciální zaměstnance a zaměstnankyně. Zájem o vstřícné zaměstnavatele je velký a to nejen mezi rodiči malých dětí, osobami tzv. sandwichové generace1 , studujícími, ale mezi všemi, kdo potřebují v praxi sladit soukromou sféru s prací.