Zážitky z let 1914-1919, které Karel Vaněk prožil za první světové války na ruské frontě a v zajetí. Cesta do hlubin rusákovy duše. Zápisky z ruského zajetí, které dosud nemohli vyjít jinak než autorovým vlastním nákladem, naposledy v třicátých letech minulého století. Pravda o českých zajatcích v Rusku, krutá a absurdní. Humoristická kniha z které mrazí.
Básnická prvotina Dominika Melichara Schýlené tělo shrnuje tvůrčí princip, který osciluje na pomezí existenciální tísně a tělesné konečnosti. Vnímá lyrického vypravěče jako svým způsobem dystopického antihrdinu osamoceného ve světě, kterému nerozumí, který mu permanentně „trhá kusy tváře“ a z něhož chce „ven / konečně ven“. I přes tento do jisté míry nihilistický pocit prosvítá v Melicharově poezii jistá naděje, že její lyrický hrdina svému okolí porozumí. Je to patrné i ze skladby sbírky, která je uvozena prologem, členěna do čtyř krátkých oddílů vykročení, vybídnutí, vyjádření a vyskočení a zakončena epilogem. Narativita tímto způsobem navozená jenom uzavírá celkovou potřebu příběhu, který má svůj konec.
Druhá sbírka básníka Dominika Melichara nese název Mizanscény. Tentokrát koncepčně sevřenější kniha doplněná fotografiemi Sáry Richterové, které básně neilustrují, ale vstupují s nimi do dialogu.
Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli. Skladba je imaginativní i meditativní, naplněná obrazy i úvahami. Antický mýtus, který je zde použit jako střed i rám, nám může sloužit jako opěrný bod pro čtení naší vlastní současnosti. Je ještě v tomto světě místo pro Orfea? A co znamená život?