Jana Tischerová Livres

Kniha „Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky“ je prvním velmi podrobným průvodcem všemi pražskými hřbitovy. Publikace obsahuje cca 80 % dosud nepublikovaných informací získaných při práci v terénu a na základě zevrubného studia archivních pramenů. Kniha má jednoduchou a přehlednou strukturu. V úvodní části je zachycen širší kulturně-historický pohled na problematiku smrti, pohřebních obřadů a vztahu lidí ke smrti od raného středověku. Následují kapitoly o vývoji a typech náhrobků a o motivech a symbolech, které jsou nedílnou součástí jejich výzdoby. Tyto kapitoly doplňuje slovníček odborných termínů a tabulky obsahující chronologický přehled nejvýznamnějších dat. Nejvýznamnější částí knihy je katalog popisující existující hřbitovy celé Velké Prahy a značné množství dávno zaniklých hřbitovů, jež se rozkládaly kolem všech pražských kostelů. Velmi podrobně zde bylo zpracováno 245 hřbitovů (farních, obecních, evangelických a židovských). Každé heslo obsahuje zevrubný popis a historii daného místa, seznam pohřbených osobností a soupisy použité literatury, archeologických zpráv, archivních pramenů, významných vyobrazení a plánů. Zmíněný popis hřbitovů je proveden co nejpřehledněji a to tak, aby se podle něj dalo velmi snadně chodit a pohodlně prohlížet. Knihu uzavírají jmenné a místní rejstříky.

Praha jako tradiční centrum sorabistických bádání přivítala 27. listopadu 2015 již druhé Pražské sorabistické sympozium, tentokráte konané u příležitosti 360. výročí narození pražského sochaře lužickosrbského původu Matěje Václava Jäckela (1655−1738). Výsledkem zmíněné mezinárodní vědecké akce je kolektivní monografie Pražské sorabistické studie II, obsahující výsledky sorabistických výzkumů jedenadvaceti autorů z  České republiky, Německa, Polska a Srbska, tedy ze zemí, kde má sorabistika tradičně silné kořeny a kde se i v současnosti slibně a systematicky rozvíjí. Tato monografie zahrnuje témata ze všech hlavních sorabistických disciplín a tomu odpovídá i její vnitřní členění do čtyř základních oddílů, jimiž jsou Dějiny umění a kulturní věda, Etnologie a hudební věda, Literární věda a dějiny a Jazykověda. Smyslem této práce je proto kromě jiného rovněž ukázat, že také sorabistika, poměrně malý vědecký obor, zahrnuje nemalé spektrum badatelských okruhů. Publikace vyšla již jako 6. svazek edice Česko-lužická historie, kterou začala vydávat Společnost přátel Lužice v roce 2008. Studie se kromě centrální osobnosti M. V. Jäckela věnují např. malíři Horstu Šlosarovi, spisovateli Juriji Brězanovi nebo kontroverznímu slavistovi Janu Petrovi.

Matěj Václav Jäckel, spolu s Ferdinandem Maxmiliánem Brokofem a Matyášem Bernardem Braunem, patří k předním sochařům českého baroka. Poslední podrobná práce o jeho životě a díle vyšla v roce 1940, a tato nová monografie se snaží vyplnit tuto mezeru v českých dějinách umění. Obsahuje zajímavé, dosud nepublikované poznatky a zdůrazňuje význam umělce, jehož více než padesátiletá činnost ovlivnila tvorbu dvou generací českých sochařů. Autorka se v úvodu zaměřuje na současný stav bádání do roku 2011 a na základě archivních pramenů detailně popisuje Jäckelův život a jeho dílo. Následující kapitoly analyzují stylový vývoj jeho prací a zasazují je do kontextu pražského barokního sochařství, včetně vlivu Gian-lorenza Berniniho. Dále je popsán provoz Jäckelovy dílny, kde pracovali jeho žáci a pokračovatelé. Monografie se také věnuje Jäckelovým sochám v rámci kompozičních celků, jako jsou oltáře a kazatelny, a zdůrazňuje spolupráci s jinými umělci. Kniha obsahuje katalog, který kriticky přehodnocuje předchozí mylná připsání a podrobně zkoumá materiály, koncepce, ikonografii a další aspekty Jäckelova díla. Závěr knihy přináší chronologický přehled děl a životních dat s odkazy na katalogová hesla a soupis archivních pramenů a literatury.

Zevrubnější poznání Weissova díla, jehož význam nebyl doposud zhodnocen, nám pomůže pochopit nejen jeho osobnost, ale též celou epochu českého výtvarného umění po roce 1730.