Věra Brožová Livres

1948–1958. Druhý svazek rozsáhlého čtyřdílného kompendia, jež podává ucelený výklad o vývoji české literatury v období od konce druhé světové války do pádu komunistického režimu v roce 1989. Na publikaci, která je projektem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, se autorsky podílí více než padesát literárních vědců z nejrůznějších institucí, vedle pražského a brněnského pracoviště Ústavu pro českou literaturu AV ČR především filozofických a pedagogických fakult českých a moravských univerzit. Autoři zasazují literární vývoj do širších společenských, politických a kulturních souvislostí a věnují se všem oblastem literatury, tedy vedle krásné prózy, poezie a dramatu také např. literatuře pro děti a mládež, literatuře faktu, populární beletrii (tzv. lidové četbě), literatuře v rozhlasu a televizi, organizaci nakladatelského podnikání atd.

Kniha Jana Karafiáta Broučci (1876) se řadí mezi počátky moderní dětské literatury a je součástí klasického českého literárního dědictví. Po prvním anonymním vydání, které upadlo v zapomnění, byl příběh znovuobjeven Janem Herbenem a díky pozitivní recenzi Gustava Jaroše Gammy se stal bestsellerem. Dnes se blíží ke stému vydání. Monografie, iniciovaná Maticí českou a založená na veřejných přednáškách PhDr. Věry Brožové, mapuje 145 let existence Broučků v české kultuře a interpretuje jejich význam. Ukazuje, že titul měl nejen ilustrátory, ale i upravovatele a literární následovníky. Zkoumá proměny přístupů k naivistické pohádce pro děti, které reflektovaly kulturní klima a politické zlomy v české společnosti. Autorka se věnuje i kritickému postoji T. G. Masaryka k literatuře pro děti a ideologickým vlivům na Broučky. Monografie kombinuje vědecký přístup s čtivým vyprávěním, je srozumitelná široké veřejnosti a obsahuje přehled ediční historie a výtvarného pojetí, doloženého unikátními reprodukcemi. Tím přispívá k dějinám české knižní ilustrace.

Zikmund Winter (1846–1912) proslul jako znalec všedního života českých měst 16. a počátku 17. století. Studium archivních pramenů zužitkoval i ve svých zralých novelistických povídkách. Náš výbor představuje pět z nich: Krátký jeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo, Panečnice. Osudy bezvýznamných, ač reálných postav, trpících uprostřed pokrytců a prospěchářů, zde jedinečně podkresluje barvitý ruch historické Prahy. Avšak mimo pozornost těchto jejích lidiček se schyluje k tragickým dějinným událostem. Wintrův realismus zde přechází do poloh až naturalistických či expresivních, a vytváří tak nečekanou paralelu mezi „soumrakem zlaté doby českých měst“ a mezi „“soumrakem 19. století“. To mu vyneslo uznání i u mladých vyznavačů moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století a stále budí zájem čtenářů. Svazek edičně připravila a komentář napsala Věra Brožová.

V publikaci je podán stručný kritický pohled na vývoj problematiky kognitivní psychologie a jsou prezentovány některé výsledky původních výzkumů.