Martina Pavlicová Livres

Integrální součástí kulturního dědictví středoevropských národů se staly jevy tradiční lidové kultury. Na Národopisné výstavě českoslovanské (1895) byly položeny základy jevu označeného jako folklorismus, dále rozvíjeného a zapojovaného do společenského a kulturního života. Ve 20. století se v důsledku politického vývoje v Československu přístup k lidové kultuře měnil a česká společnosti k němu zaujímala různé, často ambivalentní postoje. Publikace provádí analýzu různých forem využívání (a zneužívání) lidové kultury od doby konce 19. století po současnost, a to ve sféře folklorní (scénický folklorismus), v oblasti lidové umělecké výroby (svéráz, ULUV) a v souvislosti se stavebními projevy zahrnujícími zejména lidovou architekturu a její ochranu a revitalizaci.

Snahy o poznání lidové kultury se dějinami Evropy prolínají již více neždvě staletí. Povahu tohoto zájmu vždy určovaly historické a společenskéokolnosti, které měly rovněž podíl i na interpretaci zaznamenanýchpoznatků. V pozadí volby tématu práce byl záměr chápat poznání kulturylidu jako poodhalení nikoli strnulého, ale v přeneseném smyslu stáleživého organismu, který můžeme sledovat v nejrůznějších současných formácha kde jen detailním výzkumem (v případě této práce na vybraných příkladechlidové tradice ve dvou moravských lokalitách Břestek a Hluk) můžeme určitsměry jeho vývoje a proměn. Studie se dotýká různých aspektů vývojelidové kultury a zaměřuje se i na její vztahy směrem k folklorismu apopulární kultuře.

Zdenka Jelínková byla významnou badatelkou v oblasti lidového tance, která stála u zrodu české etnochoreologie po druhé světové válce. Narodila se 30. března 1920 na jihovýchodní Moravě ve Velké nad Veličkou. V době svého dětství a mládí zde ještě měla možnost setkat se s projevy tradiční lidové kultury, které rychle mizely pod vlivem moderní společnosti. V roce 1949 ji její zkušenosti přivedly do skupiny sběratelů, kteří pořizovali záznamy pro Ústav pro lidovou píseň v Brně. V roce 1950 se stala odbornou pracovnicí této instituce a setrvala zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svých terénních výzkumů, které zaměřovala převážně na Moravu a částečně Slezsko, sesbírala 10 000 záznamů. Zemřela 5. října 2005. Předkládaná publikace představuje tuto osobnost skrze její celoživotní dílo a zároveň nastiňuje formování etnochoreologie v českém prostředí.

Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku Hesla, která byla do konečného výběru zařazena, podávají informace o osobnostech, souborech, skupinách a muzikách, festivalech, spolcích, institucích, výstavách a časopisech, které se věnují otázkám folklorismu.