Katoličtí psychoterapeuti zkoumají duchovní, existenciální i psychologický obsah biblických příběhů. Psychoterapeutická interpretace sedmnácti biblických příběhů (např. pobouření v Efesu, smrt Jana Křtitele, vzkříšení Lazara, ukřižování a smrt Ježíšova) si klade za cíl syntézu psychologické teorie s katolickou tradicí.
Devatenáct biblickych příběhů popisuje duchovní, existenciální a psychologické aspekty, které vyvstávaly při práci s těmito texty v hagioterapeutických skupinách, jež autoři prožívali spolu se svými klienty v Psychiatrické nemocnici v Praze – Bohnicích. Hagioterapie je formou skupinové psychoterapie existenciálního zaměření, která – i když většinu účastníků tvoří nevěřící lidé – vychází z terapeutické inspirace biblickým textem. Zobecněná zkušenost lidí, kteří společně nad Biblí hledali uzdravení svého života, může být praktickou inspirací pro všechny, kteří hledají spojitost mezi svým prožíváním, psychologickou teorií a křesťanskou kulturní tradicí. Knihou Nahá žena na střeše chtějí autoři z těžko srozumitelné směsice slov, veršů, mýtů, rad, příkazů a zákazů, které obsahuje Bible, přiblížit řadu prvků dramatických, někdy komických, ale vždy terapeutických. Všechny mohou inspirovat k přemyšlení ... nejen lidi biblické, ale i lidi nebiblické ba i antibiblické.
Spiritualita a psychoterapie
Publikace seznamuje čtenáře prostřednictvím životního příběhu báby Ludmily s počátky historie systematického vzdělávání porodních bab na pražské univerzitě. Podtitulem knihy je Od sousedské asistence k institucionalizovanému porodnictví v Praze. Průvodkyní výstavy První křik, první pláč i doprovodné knihy je konkrétní „bába“ Ludmila Kapalínová ze Sobína (1780–1860); coby desetinásobná matka, navíc znovu těhotná, odešla v zimním semestru 1824/25 studovat kurz porodního babictví do Prahy na univerzitu. Tady se stala žákyní jednoho ze zakladatelů moderního porodnictví Antonína Jungmanna. Ludmila pak provozovala své babické řemeslo celých osmnáct let. Působila na panství Tachlovice ve vesnicích náležejících zejména k hostivické a libocké farnosti, které se nacházejí sice na samé západní hranici dnešní Prahy, ale v 19. století byly poměrně daleko za pražskou hradbou.
Tato kniha má odpovědět na biblické otázky, které se nejčastěji vyskytují v rozmluvách se Svědky Jehovovými. Je to pouhá příručka nemůže nahradit učebnici teologie. Nerozebírá každý námět široce, ale soustřeďuje pozornost v prvé řadě na náměty, s nimiž se běžně setkáváme.