Kniha vyniká vyrovnaností básní a ilustrací. Benedikt v ilustracích čerpá náměty z motivů Tylšarových textů. Texty jsou spíše fantazijního charakteru s duchovní tématikou a Benediktovi se velmi podařilo vystihnout jejich obsah. Zajímavostí je neobvyklé převedení hudební formy do poslední básně sbírky - Preludium a fuga.
Requiem za cvoky volně navazuje na předchozí knihu hudebníka Pavla Tylšara a výtvarníka Václava Benedikta. Po fantazijních básních v knize Fuga zní dvěma hlasy je zde Tylšar mnohem adresnější a témata mají konkrétnější kontury. První část knihy Potopená katedrála je směsí poeticko fantazijních textů, které gradují závěrečnými básněmi Vernisáž a Potopená katedrála. Ve druhé části Molto primitivo jde autor sarkasticky až na dřeň podstaty cynismu pokřivené lidské morálky pomocí jednoduchých, přímočarých textů. Ve třetí části Requiem za cvoky se ocitáme na rozhraní šílenství a tohy po životě bez nánosů zavedených společenských klišé. Benedikt ve svých ilustracích opět vychází z motivů textů. Pojal je oproti minulé knize s pomocí lehkého zabarvení a dává tím básním ještě větší rozměr.
Denní lodník je fantastickým příběhem čtyř přátel - lodníků, kteří se vydali hledat pravdu po řekách a mořích i napříč časem "Poemovou archou". V podtitulu knihy je napsáno, že se jedná o "první fuscheristický cestopis". Jak uvádí autor v prologu knihy, čtyři lodníci - fuscheristé fušují úplně do všeho. Jsou neznalí, nešikovní, ale chtějí. V cestování časem se setkávají v bizarních situacích s proslulými cestovateli lidské historie a přetvářejí s nimi dějinné události. Text srší vtipem, poznatky z historie a místopisu a nečekanými eskapádami hrdinů.
Sbírka básní „Most do Brooklynu“ je třetí knihou hudebníka Pavla Tylšara. Volně navazuje na předchozí sbírky „Fuga zní dvěma hlasy“ a „Requiem za cvoky“. Autor spolu s ilustrátorem Václavem Benediktem balancuje na hranách fantasie a surrealismu a pokouší se čtenáře vtáhnout do příběhů a poetických podobenství. Velký důraz je kladen na estetickou a vizuální podobu knihy, na níž má velký podíl grafik Gustav Fifka. Za zmínku stojí též úvodní slovo Vlastimila Třešňáka pod pseudonymem Walter Kirschner.