Smyslem této publikace je nabídnout nový pohled na problematiku josefínské redukce řeholního života, která je zejména (ale nejen) v katolicky orientované historiografii vykládána značně emotivně, v případě zpracování dějin klášterů dosti jednostranně. Publikace obsahuje tyto hlavní kapitoly: Úvod, Rušení klášterů v Čechách obecně, Přehled řeholního života na Plzeňsku, Nejvýznamnější zrušené kláštery, Kladruby, Plasy, Chotěšov, Ostatní zrušené kláštery, Závěr.
Kladrubský klášter byl založen z vůle panovníka v řídce osídleném pohraničním hvozdu ve 12. století. Jako strategický bod poblíž obchodní tepny tehdejší Evropy, později známé jako Norimberská stezka, se stal jakousi duchovní nárazníkovou zónou. Založení kláštera znamenalo jeden z kroků, kterými se kníže Vladislav I. přihlásil ke skupině rodících se evropských států západokřesťanského okruhu. Události, osobnosti a místa spojená s kladrubským klášterem nereprezentují pouze vnitřní dějiny našeho státu, ale především dějiny evropské. Po mnoho staletí spravovala jeho budovy a pozemky společenství lidí, jejichž působení zasahovalo do nadnárodních sfér, ať už to byl řeholní řád benediktinů, anebo šlechtický rod Windischgrätzů. Historické peripetie 20. století, a zejména jeho druhé poloviny, přinesly dočasnou izolaci od tohoto přirozeného mezinárodního kontextu. Současnost ovšem opět plně umožňuje vnímat kladrubský klášter jako kulturní památku sice lokálně pevně ukotvenou, ale svým významem dalece přesahující hranice českého státu
Výpravný sborník referátů z vědecké konference konané u příležitosti devíti set let Kladrubského kláštera v roce 2015 v Kladrubech. Sborník obsahuje historické, uměnovědné, archeologické i muzikologické příspěvky, jejichž úběžníkem je Kladrubský klášter ve středověku i raném novověku, klášterní areál po zrušení kláštera i další související témata.
Areál bývalého cisterciáckého kláštera Plasy (okr. Plzeň-sever) prošel na sklonku 17. a v průběhu 18. století významnou barokní přestavbou, kdy vznikla také novostavba reprezentativního opatského sídla od architekta Jean Babtisty Matheye a jeho následovníka Jana Blažeje Santiniho Aichela. Objekt tzv. prelatury se v letech 2015–2023 dočkal obnovy a zpřístupnění veřejnosti. Součástí přípravných prací pro realizaci projektu byl mimo jiné zjišťovací záchranný archeologický výzkum a průzkum kanalizačního, vodního a větracího systému. K sondáži bylo vybráno i místo rozvolněné a sesedlé kamenné dlažby na konci rezidenčního křídla prelatury, pod kterou byla objevena a následně i vytěžena jímka barokních záchodů. Exkavační práce vyvrcholily archeologickým výzkumem historického fekálního sedimentu v roce 2017. Jak se potvrdilo, jímka sloužila za fungování záchodů, přibližně mezi lety 1707–1826, také k příležitostnému odhazování odpadu. Bohaté druhové spektrum nálezů, jejich stav dochování i získané množství se stalo podnětem k širokému mezioborovému zpracování výzkumu, jehož výsledky tato kolektivní monografie souhrnně představuje.