Píseň písní je biblická kniha, jejíž alegorické významy fascinují křesťanské i židovské mystiky. Vznikla jako sbírka svatebních písní oslavujících lásku mezi mužem a ženou, některé z nich pocházejí z doby krále Šalomouna. Židé ji vykládali jako alegorii vztahu Boha k Izraeli, zatímco křesťané v ní viděli lásku mezi Kristem a církví, resp. mezi duší a Bohem. Barsotti se v souladu s křesťanskou tradicí pokouší o lectio divina, modlitební četbu, při níž nechává Boží slovo promlouvat k jeho srdci a usiluje o nové obrácení. Hans Urs von Balthasar o něm napsal, že pro Barsottiho není Boží slovo pouze naukou, ale především životem a tvůrčím aktem. Písmo svaté je pro něj přítomností Božího slova v dějinách. Píseň písní uzavírá starozákonní Bibli, ohlašuje Boží vtělení a prolomení přehrad mezi člověkem a Bohem. Zjevuje podstatu duchovního života, který není jen souhrnem náboženských praktik, ale vychází z lásky a slouží vztahu mezi Bohem a člověkem. Tento život je o toužebném hledání druhého a prohlubujícím se sjednocení, které přináší radikální proměnu.
