Milena Šimsová Livres

Obsáhlá životopisná freska, mapující životní souvislosti výrazné osobnosti první republiky, bytostného křesťana a demokrata, sekretáře Akademické Ymky a účastníka protinacistického odboje. Práce zpřístupňuje dosud nepublikované dokumenty z pozůstalosti i záznamy rozhovorů s pamětníky. Rozsah a skladba textů nabízí překvapivě čtivou, ba dobrodružnou sondu do světa Jaroslava Šimsy, jak ho představovali ti, kteří ho duchovně vedli (E. Rádl a T. G. Masaryk), s nimiž se přátelil, pro něž se nasazoval, i ti, jimž odporoval. Plasticky před námi vyvstanou duchovní a politické zápasy první republiky i pomnichovské a nacistické destrukce demokracie a humanity.

Vzpomínky a svědectví Přemysla Pittra a Olgy Fierzové / k vydání připravili Milena Šimsová a Jan Štěpán.

Profesorka Komárková byla pět let za války vězněná jako členka Obrany národa. Její vzpomínky na druhy ve vězení, na procesy a hlavně na to, jak se někteří z jejích přátel chovali v době, kdy fyzicky i psychicky strádali, v době, kdy šli na smrt, jsou velikou posilou pro nás, kteří jsme tuto dobu nezažili. Živá víra v Boha a to lepší v lidech, odpuštění, ne nenávist, to jsou hlavními milníky významných osobností českého duchovního života, které byly popraveny Němci za Druhé světové války.

Vzpomínky, články, rozhovory, dokumenty, dopisy, které odrážejí život a dobu této výrazné evangelické osobnosti. Texty zachycují mladistvé kořeny v hnutí lesní moudrosti a Akademické Ymce, spoluutváření teologického hnutí Nová orientace, kazatelské působení na venkově, kontakty s výraznými postavami kulturní scény, vztah k J. L. Hromádkovi a především celoživotní nasazení pro lidi odstrkované a pronásledované, jež mj. vyústilo v jeho angažmá v Chartě 77. „Vážnost k dějinám neznamená se podřizovat tomu, co se děje. Podřizovat se evangeliu znamená orientovat se stále na chudých, zraněných, uražených a ponížených. Ti jsou důležitější než pseudoúspěchy velkých dějinných převratů.“ Z pozůstalosti uspořádala manželka Milena Šimsová.

Jádrem knihy jsou osobní svědectví jednotlivců – účastníků odboje za 2. světové války, doplněná životopisnými medailonky. Doprovázejí je krátké situační zprávy z dobového tisku a informativní texty o charakteru a postojích jednotlivých církví a náboženských společností reformačního založení. Součástí knihy je rozsáhlá obrazová příloha s průvodním komentářem. Kniha chce napomoci k obnovení a uchování paměti, je určena zejména příslušníkům mladších generací, aby se zamysleli nad cestou těch, kteří byli ve víře a naději ochotni k oběti.

„Kdo jsou ti krásní lidé, v šat bílý odění?“ ptá se Sváťa Karásek ve své písni, která parafrázuje biblickou apokalypsu. Odpověď zní: „Lidé co k trůnu přišli z velikého soužení.“ Brněnská historička Milena Šimsová shromáždila příběhy členů studentského křesťanského hnutí Akademické Ymky, kteří se postavili nacistické okupaci a jejím nelidskostem. Kniha připomíná oběti tohoto zápasu, včetně těch, kteří za svou víru zaplatili životem. Příběhy se zaměřují na životy sekretářů Akademické Ymky, jako byli Jaroslav Šimsa a Jaroslav Valenta, kteří během války zahynuli. Zaznamenává také tragédii skrytí anglického majora, které stálo život Zdeňku Pakovou a Gertrudu Šaškovou. Důležitým momentem je popravování 261 lidí v Mauthausenu, včetně členů Akademické Ymky a Jednoty bratrské. Kniha zachycuje utrpení, jímž lidé prošli, a zároveň ukazuje, jak si zachovali důstojnost a vnitřní svobodu. Jan Patočka v závěru zdůrazňuje, že „mrtví nejsou lhostejní“ a my jsme zde, abychom převzali jejich odkaz. Píseň Sváti Karáska opět klade otázku o krásných lidech, kteří přišli z velikého soužení, a vybízí k odporu proti zlu. Milena Šimsová zpracovala vzpomínky pamětníků a účastníků válečných událostí, aby zachovala jejich příběhy a světlo pravdy a svobody.