Pavel Josefovič Hejátko Livres

Dost možná jediný současný český lyrik Pavel J. Hejátko letos představuje svoji v pořadí již sedmou básnickou sbírku s názvem "A MORY". Kniha je navíc obohacena také exklusivním grafickým doprovodem renomovaného výtvarníka Ladislava Maria Wagnera, který ve spojení s Hejátkovými verši tak dělá z díla v oblasti poezie naprosto nevídaný konceptuální skvost. Sbírka svojí kompozicí, pak myšlenkově uzavírá jakýsi Hejátkův lyrický trojlístek (Věchýtek Kasandřín; 2012, Rzi plání urouhaných; 2013, A mory; 2015), jehož ranou tvorbu dohledáváme již v letech 2010 - 2012. Máme tak v rukou materiál svým obsahem částečně a jen velmi volně navazující na předchozí "Rzi plání urouhaných". V těch se lyrický subjekt dvoří své vysněné múze, aby se mu dostalo ponaučení, že ideály a sny existují pouze v pohádkách, oproti tomu se v "A MORECH" rytíř se svou princeznou de facto loučí... Básně jsou zde plné briskních metafor, tvořivosti, imaginace, Hejátkovy pověstné jazykové hravosti, ale i alternací plných vázaných i volných rýmů. Hejátko zde doslova popisuje milostně - mytologickou pouť svého alter ega, vyhnáním z ráje, přes očistec až na okraj nevyhnutelné emocionální propasti.

Hejátkova třetí sbírka je zatím nejkonkrétnější co se básnických formulací a obrazů týče. Autor sám je v ní kladný i záporný hrdina a oproti svým předchozím sbírkám konkrétně "bojuje" s tou či onou nepravostí. Mnozí o Hejátkově tvorbě říkají, že není lyrická - mnozí zase naopak, že jde přímo o učebnicovou ukázku lyriky tzv. "nové poezie". Ať již uvěříme tomu, či onomu - faktem bezpochyby zůstává velmi originální, neotřelá a jazykově kvalitní poezie se sociální a politickou tématikou vztahující se k dnešní době. Již jen v tomto samotném detailu Hejátko zaplňuje prázdný prostor. Pokud milujete poezii Karla Kryla, Františka Gellnera, Ivana Diviše nebo třeba Egona Bondyho, může být Hejátko i vaším tipem a to nejen, jakožto potenciální objev české literární scény.

Poezie, která vás dostane na kolena svojí ironií, bolestí, pravdou i tehdy vylhanými, bezobsažnými slůvky a skutečnostmi, s nimiž jsme se již dávno smířili...! Verše, které přesně s odstupem dvaceti let popisují formou čtyřiceti samostatných bezejmenných básní dobu listopadu 1989. Sbírka, jaká se na českém trhu ještě neobjevila a kterou mohl napsat jen jeden autor, Pavel J. Hejátko. Básník, který dvěma verši dokáže vyjádřit pocity i náladu doby, která byla tak euforická a současně tak melodramatická a vše přesně zaznamenat, jako stenografický záznam do pár trefně mířených pocitů a nálad. Básně, jejichž síla je tak neuvěřitelná, již jen proto, že se v jejich obsahu najde vlastně každý, kdo zde v těchto chvílích byl! Hejátko jako pravý mistr sarkasmu, který nemá mezi současnými básníky rovnocenného rivala, se po dvaceti letech vyjádřil k sametu, ze kterého se pomalu, ale jistě stal pro řadu lidí plyš...Každá z básní pojednává o přímé, či nepřímé fikci, jichž byla ona doba plná a která básníka donutila zpracovat své postřehy s takovou přesností, až z toho mrazí...! V prachu dvaceti let je sbírka, která nesmí chybět nikomu, kdo miluje poezii, která při čtení bolí a vhání slzy do očí a na druhou stranu, která dává svým způsobem rozhřešení a naději...! Jde o poezii, která naprosto detailně popisuje, co se zde dělo a jak vše dopadlo! Je to básnická výpověď(svědectví), jež nebyla dodnes básnicky nikterak zpracována...!

Básnická sbírka Věchýtek Kasandřin je pátou knihou Pavla J. Hejátka. Je jiná, netypická, plná holanovské a kainarovské lyriky, vzpomínek na lásky i nelásky, první autorova milostná poloha. Čtenáři, kteří znají Hejátkovu dřívější politickou a sociální poezii, ale i odborná literární obec je zde ponechána napospas svému názoru, vkusu, prožitku… Básnická sbírka, která háže zcela bez skrupulí autorovo nitro hladovému čtenáři.

Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná poezie z předchozí sbírky "Věchýtek Kasandřin" je tak zde vygradována přes mlžně milostné příběhy až po takřka bajkově schované metaforicky realistické básně o současném stavu světa. To vše opět s ilustracemi Evy Rozkošové tentokrát rovnou na 20 stranách. Celkový výraz knihy pak působí velmi vyzrále, kompaktně a svojí dikcí je přímým odkazem pravého postromantického a postlyrického básnictví..

41 nejkrásnějších dřevěných staveb v České republice.

První sbírka sociálně-politické poezie, beznaděj, vztek a lítost na rozdávání, 120 stran, vazba měkká - lepená, první náklad 500 ks, fialová verze, kresba obalu Zdenek Rykr, vydalo vydavatelství TEMPO (Třebíč) v dubnu roku 2002.

Do sborníku Almanach Nibiru přispělo svými básnickými a povídkovými texty devět českých autorek a autorů z řad UČS, jmenovitě Ivana Blahutová, Michal Černík, Václav Franc, Pavel J. Hejátko, Věra Klontza-Jaklová, Taťána Králová, Miroslav Orava, Karel Sýs, Marie Veselá; a s nimi jako hosté ještě dva vynikající slovenští literáti – Pavol Janík a Ján Tužinský, rovněž čestní členové UČS. Ilustrace (celkem jedenáct černobílých linorytů) jsou dílem grafika Oldřicha Páleníčka. Autory sborníku spojuje především kritický přístup k současné realitě, znepokojení z nebezpečných jevů a tendencí ve vývoji společnosti, protest proti stavu světa; a také přesvědčení, že krásná literatura se nesmí nikdy vzdávat svého skutečného společenského poslání, svých základních funkcí – estetické, etické a gnozeologické.

Smradi, kterým všechno vadí!, je jakýsi undergroundový almanach, soubor krátkých autorských útvarů od šestice tvůrců (GG, Hauser, Hejátko, Řezníček, Šantrůček, Šedivý). Ať už se jedná o poezii, filozofické statě, texty písní, rozhovory či povídky, minimálně polovinu z nich spojujehudební background.