Ema Součková Livres

Kniha vychází u příležitosti výstavy Národního muzea Vlastním hlasem, která připomíná sto let volebního práva žen v Československu. V roce 2019 si připomínáme 100 let od chvíle, kdy ženy v českých zemích mohly poprvé volit a být voleny na základě všeobecného a rovného volebního práva. Bylo to v obecních volbách 15. června 1919. Definitivně pak volební právo žen v Československu stvrdila ústava z roku 1920. Česko-anglická publikace s bohatým obrazovým doprovodem, vydaná ke stejnojmenné výstavě, zachycuje mnohovrstevnatý a dosud neukončený proces ženské emancipace v prostoru českých zemí, jeho různé cesty i obsahy. Ženskou emancipaci v jejích mnoha podobách vnímá jako úsilí o možnost definovat sebe sama, své životní role a cesty. Chápe ji jako právo "hovořit vlastním hlasem". Dobové obsahy a limity ženské emancipace ukazuje na 26 příbězích konkrétních známých, ale i méně známých žen - různé národnosti, pocházejících z různého sociálního prostředí a žijících v různé době. Tyto ženy ve výstavě společně "vyprávějí" příběh ženské emancipace. Příběh o překonávání společenských bariér, které omezují lidský potenciál žen.

Publikace je zaměřena na výzdobu chorálních rukopisů 16. století. První část se věnuje osobnosti písaře Jana Táborského, jenž žil v letech 1499–1572, a nejvýraznějším iluminátorům, kteří se v průběhu 16. století podíleli na výzdobě zpěvníků české provenience. Pozornost je věnována též grafickým předlohám Martina Schongauera, Albrechta Dürera, Bernarda Salomona nebo domácím „melantrišským tiskům“, dále ikonografii a ornamentální výzdobě. Druhá část práce je tvořena katalogem hudebních rukopisů, které můžeme z nějakého důvodu spojit s osobností písařského podnikatele Jana Táborského z Klokotské Hory.

Publikace si vytyčila cíl stručně seznámit posluchače s výtvarným uměním především velkých evropských slohových period, stylů a žánrů. Autorka záměrně favorizuje směry a styly, které jsou jí blízké, stejně tak jsou někdy upřednostňovány ženy - umělkyně před svými mužskými protějšky.