Jonáš Hájek Livres

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, významného představitele současné mladé generace, se neprezentuje mladistvým sebevědomím, ale každá báseň v ní je pečlivě zpracovaná, s osobitou výrazností a zřetelnou ražbou, což odráží jeho mistrovství v básnickém řemesle. Hájkovo vidění odhaluje prázdnotu a odcizení, často s ironií nebo smutkem, přičemž zůstává nevydělujícím se účastníkem. V jeho verších se objevují reflexe každodenního života, jako například momenty nostalgie a banality, které získávají nový význam prostřednictvím ironického komentáře. V několika básních se autor odkazuje na historické či současné postavy, jako jsou Karel Purkyně nebo Jaroslav Seifert, čímž obohacuje text o dobové aluze a kontext. Tento horizontální rozměr přidává sbírce hloubku a význam, nejen jako ukotvení v čase, ale také jako odkaz k živé minulosti, která rezonuje s aktuálními tématy a emocemi.

Básně Jonáše Hájka se vyznačují nesobeckou otevřeností světu a upřímně míněnou starostí o jiné lidi s jejich útrapami, bolestí a bezradností. Hájek ukazuje, že je možné psát lyrickou i angažovanou poezii zároveň – a že tak nevznikají konflikty a třecí plochy.

Almanach básní mladých evangelíků: Kolja Ivaskiv, Olga Richterová, Jonáš Hájek, Jan Škrob, Magdalena Šípková, Alžběta Michalová, Filip Němeček. I když se všichni autoři v této antologii hlásí k jednomu z tradičních křesťanských vyznání, slouží jim tato víra spíše jako duchovní inspirace a intuice. Evangelické přesvědčení je pro ně nepochybně primárním znakem, s nímž přistupují ke svému vlastnímu vnitřnímu životu. Jejich tvorba sice nepostrádá určité, třebaže sporadicky se objevující katechistické symboly, ve většině případu však autoři vnímají a pozorují svět kolem sebe objektivně, bez jakýchkoli ideologických zábran a různým úhlem pohledu. Proto dokážou mnohdy civilním tónem zachytit bolesti, útrapy a smutky, které se kolem nich mihnou v podobě útržků z jednotlivých lidských osudů. A na druhé straně se mohou radovat z pozorování přírody, z malých a prostých událostí či z všedních a obyčejných radostí.

Nová sbírka básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován i na cenu Magnesii Litera.

Hájek zachycuje ve svých verších rozevlátým, někdy až barokně košatým rýmem stav současného světa a společnosti. Jeho básně mají někdy až epigramatickou stručnost, jindy u zvoleného tématu setrvávají poněkud déle, avšak nepochybně si kladou za cíl popsat útržky ze skutečných dějů a situací, které v sobě často nesou až děsivou přízračnost. Tak je tomu třeba v textu, v němž líčí utrpení stárnoucího muže, na smrt nemocného a hroutícího se patrně kdesi v hruškovém sadě. K této zachmuřené scéně dodává Hájek navíc atmosféru nastydlého podzimu a uťatých větví, takže výsledným dojmem je baladicky nasvícené jeviště, jež nemůže očekávat nic jiného než tragédii. Hned v následujících strofách autor tuto strunu napíná ještě více, mihnou se tu pravdy půllitrů a jejich dna, symbolizující bezdomovecký domov naruby, jenž je vzápětí střídán beznadějným pohledem alkoholika. Později sice autor zvolňuje tempo, dokonce se zde objeví i některé jemnější lyrické pasáže, avšak suť uvedená v titulu je zde přítomná téměř neustále, hlavně jako výstražný obraz demolice lidských citů.

Hájek zachycuje ve svých verších rozevlátým, někdy až barokně košatým rýmem stav současného světa a společnosti. Jeho básně mají někdy až epigramatickou stručnost, jindy u zvoleného tématu setrvávají poněkud déle, avšak nepochybně si kladou za cíl popsat útržky ze skutečných dějů a situací, které v sobě často nesou až děsivou přízračnost. Tak je tomu třeba v textu, v němž líčí utrpení stárnoucího muže, na smrt nemocného a hroutícího se patrně kdesi v hruškovém sadě. K této zachmuřené scéně dodává Hájek navíc atmosféru nastydlého podzimu a uťatých větví, takže výsledným dojmem je baladicky nasvícené jeviště, jež nemůže očekávat nic jiného než tragédii. Hned v následujících strofách autor tuto strunu napíná ještě více, mihnou se tu pravdy půllitrů a jejich dna, symbolizující bezdomovecký domov naruby, jenž je vzápětí střídán beznadějným pohledem alkoholika. Později sice autor zvolňuje tempo, dokonce se zde objeví i některé jemnější lyrické pasáže, avšak suť uvedená v titulu je zde přítomná téměř neustále, hlavně jako výstražný obraz demolice lidských citů.... celý text

Kniha rozhovorů s českými básníky devadesátých let 20. století.