Martin Polášek Livres

Práce se zabývá vývojem ČSSD a KSČM v prvním desetiletí 21. století (2000–2010), s větší pozorností věnovanou druhé polovině tohoto období. Autoři hledají odpovědi na dva základní okruhy otázek. Za prvé, jak se ČSSD a KSČM v uplynulém desetiletí proměnily, jak lze charakterizovat organizační změny uvnitř těchto stran a jak je můžeme podle charakteru změn klasifikovat. A za druhé, jak je možné sledovanou proměnu vysvětlit, jaké byly její obecnější i bezprostřední příčiny, jaký byl konkrétní průběh a načasování. Za nástroj klasifikace a vysvětlení si autoři zvolili teorii kartelové strany (Katz, Mair) a teorii tří proudů resp. multi-stream theory (Kingdon, Zahariadis).

Kniha se v šesti kapitolách zaměřuje na vývoj parlamentních institucí v českých zemích ve 20. století, reflektujíc dynamiku historických procesů, které ovlivnily roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se soustředili na problematické aspekty české a československé zastupitelské demokracie v obdobích politického tlaku. Po shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které česká politika zdědila z monarchistické éry, následuje kapitola o budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, zaměřená na pozici sociálně demokratické strany. V krizovém období třicátých let se autor M. Pehr věnuje alternativám parlamentního a stranického systému. Další kapitola se zabývá parlamentarismem třetí republiky, kde byl parlamentní život ovlivněn konfrontační atmosférou mezi totalitami. Období socialistického Československa je reprezentováno analýzou aktivit parlamentu během Pražského jara. Závěrečná kapitola se zaměřuje na fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se demokracie v letech 1989-1990. Tato kolektivní monografie přináší významný příspěvek k dosud málo zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu prostřednictvím problémových analýz.

Autor se ve své publikaci zaměřuje na téma, které je v českém prostředí dosud málo zpracováno: zabývá se problematikou politicko-programových stranických diskusí. Téma zkoumá na případu československé sociální demokracie v meziválečném období, a to nejen po stránce obsahové (o čem se diskutovalo), ale i po stránce formální a strukturální (kdo, jak a proč diskutoval). Zvláštní pozornost přitom věnuje faktorům, které rozhodují o úspěchu či neúspěchu jednotlivých programových proudů v jejich snaze ovlivnit program strany jako celek.