Jan Zálešák Livres

Publikace, jejímž tematickým rámcem je vztah mezi grafickým designem a volným uměním, je extenzí autorovy doktorské práce. Publikace je specifickým manuálem – uzavřením a rekapitulací projektu identity Centra pro současné umění Futura, na němž autor spolupracoval pět let. Knížka též obsahuje rešerše a reflexe tématu identit kulturních institucí, představuje výsledky a především proces tvorby identit, jež jsou spjaty s konkrétními tvůrci, umělci, kurátory nebo spolupracovníky, aluze z historie grafického designu či výtvarného umění a technických postupů, písmových vzorníků, tedy také neautorských vizuálních materiálů. Zvláštní pozornost je věnována adekvátnímu výtvarnému a technickému zpracování. Grafika Jan Brož a Michal Landa (Parallel Practice).

Jan Zálešák volí pro publikaci Refrén koncepci stávající ze tří tematicky provázaných celků: katalogové části, obsahující obrazovou dokumentaci a doprovodné texty k realizovaným výstavám; dále rozsáhlého textu umělecké teoretičky Hany Drštičkové, v němž autorka shrnuje výsledky vlastního výzkumu zaměřeného na výstavu Against Nature a její odkaz, jenž měl pro konceptuální soudržnost Zálešákova celoročního cyklu zásadní význam; a konečně syntetizujícího a zároveň sebe-reflektujícího textu z pera samotného Jana Zálešáka. V této eseji Zálešák sumarizuje vlastní zkušenost s kurátorováním výstav v Galerii Kurzor a odkrývá také některé důležité tematické přesahy a horizontální vazby mezi nimi. Zálešák se vedle toho ve svém textu snaží v jistém smyslu „doříct“ vztah ke zmiňované výstavě Against Nature, jejímu konceptuálnímu odkazu a také paralelám v současné umělecké praxi.Publikace Refrén vychází v souvislosti s kurátorským působením Jana Zálešáka v Galerii Kurzor v roce 2022.

Kniha vyšla u příležitosti výstavy Silver Lining v Národní galerii v Praze (30. 9. 2015 - 17. 1. 2016) Kurátor: Adam Budak a Jen Kratochvíl Editor: Adam Budak Ilustrace: Marcela Vorlíčková

Od počátku devadesátých let jsme v současném umění svědky obratu ke spolupráci, který zahrnuje zesílení důrazu na kolektivní formy umělecké praxe a participativní přístupy, v jejichž rámci umělci zapojují do realizace svých projektů "obyčejné lidi", případně celé komunity. Studie Umění spolupráce se zaměřuje na dva základní cíle. Tím prvním je představení současného diskurzu o umění spolupráce; druhým je zmapování projevů a podob umění spolupráce v současném českém umění. Přehledová část knihy je doplněna trojicí případových studií, zaměřených na vybrané umělecké projekty (Nic tam není Kateřiny Šedé, My skupiny Rafani a Figura a pozadí Jespera Alvaera a Isabely Grosseové), které svou uměleckou hodnotou a komplexností představují vhodné východisko pro komparativní analýzu.

Současné umění je uhranuto minulostí. Na formálním pólu tendence, pro kterou se již v teorii umění usadily nebo usazují pojmy jako archivní impuls, modernologie nebo historiografický obrat, nacházíme mnoho nejlepšího ze současného malířství, sochařství nebo grafického designu. Zaměříme-li se na obsahový pól této tendence, uvědomíme si, že návraty do minulosti jsou stále častěji motivovány povahou naší přítomnosti. Žijeme v době stagnujícího pozdního kapitalismu, produkujícího všeobecný pocit nejistoty a periodicky navracející se krize, jež se z ekonomiky přelévají do všech oblastí společenského života. To, co dnes mnozí umělci hledají, tedy není jakákoli minulost, ale specificky minulá budoucnost – nerealizované, nevyužité nebo opomenuté verze budoucnosti, které by mohly nabídnout alternativu k neuspokojivé přítomnosti. Zájem o minulou budoucnost získává specifické zabarvení v postsocialistických zemích, v nichž bylo po roce 1989 čtyřicet let existence státního socialismu (této „uskutečněné utopie“) nejprve rychle vymazáváno z paměti, aby se s odstupem deseti let vzpomínky na socialismus vrátily ve dvou konfliktních podobách – jako předmět sentimentálního vzpomínání na „staré dobré časy“ a zároveň jako „strašidlo komunismu“. Umění, které se v těchto zemích vrací k minulé budoucnosti, plní dvojí úlohu. Jednak do veřejného diskursu navrací téma utopie, které je dlouhodobě vytěsňováno s ohledem na potřebu „realismu“, dále pak nabízí kritickou protiváhu k ostalgické produkci kulturního průmyslu. Minulá budoucnost je zaměřena právě na tuto regionálně specifickou verzi historiografického obratu, v jejímž kontextu interpretuje tvorbu mj. Vasila Artamonova & Alexeye Klyuykova, Zbyňka Baladrána, Václava Magida, Svätopluka Mikyty, Agnieszky Polské, Pauliny Olowské nebo Anriho Saly.

Anglický výběr esejí publikovaných v odborném periodiku Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny za posledních deset let.