Jan Schmid Livres

Výjimečná a pro všechny, kdož v té době v divadle působili, nezapomenutelná jsou léta Werichova uměleckého šéfování v Divadle satiry /v r. 1957 přejmenovaného na Divadlo ABC/. Publicista a teatrolog V. Just připravil čtenářům knižní lahůdku, která z osobních vzpomínek herců i z dobových recenzí a kritik skládá obraz této šťastné kapitoly z dějin českého divadla. Výtvarný doprovod knížky tvoří ilustrace, karikatury a návrhy plakátů J.B. Novotného, tehdejšího grafika ABC, známého pod pseudonymem Jebenof. /Esej o jeho tvorbě napsal Jan Schmid, šéf Studia Ypsilon/.

Nová fotografická kniha jedinečným způsobem mapuje především nedávno uplynulé pětiletí legendární pražské scény Studio Ypsilon. Kromě malého odkazu na minulost Y-scény se kniha soustřeďuje zejména na léta právě žité etapy Divadlo vzájemnosti.

Sborník textů herce, režiséra a dramatika Jana Schmida, které vznikaly v období od roku 1963 do roku 2006 a jsou výpovědí o osobnosti autora a dlouholetého ředitele Studia Ypsilon .

Cestopisné črty s humornými postřehy z Rakouska a Itálie. Vyprávění jsou prokládána úvahami, které skrývají pod slovními hříčkami a vtipy všelijaké aktuální problémy lidského soužití. Úvodní slovo - Jan Schmid. 7. vydání

Jan Schmid si vymyslel divadlo a obklopil se talentovanými lidmi. Se svým souborem procestoval svět a tato kniha je toho svědectvím. Studio Ypsilon je vizuální a hudební divadlo, kde slovo nehraje dominantní úlohu. Jeho poetika je osobitá a časem prověřená, zahraničními kritiky označována za bytostně českou, což Ypsilonku často přivádí na zahraniční festivaly a akce. O Ypsilonu se hovoří jako o autorsky pojímaném divadle, které tvoří nezaměnitelnou metodou kolektivní improvizace, plné hravosti a metaforické obrazivosti. Ypsilonka nejdřív cestovala po Evropě, později navštívila Jihoafrickou republiku, Kanadu, USA, Taiwan, Egypt a další země. Tato kniha navazuje na publikaci JAK MĚ ZABIL SLON (Primus, 1994). Zdeněk Hořínek tehdy napsal, že Schmid vidí svět jako divadlo, a jeho divadlo je obrazem světa, jak jej poznává při svých cestách. Kniha NEJEN PRSTEM PO MAPĚ poskytuje pohled do nitra souboru a na to, jak se členové, jako Jiří Lábus, Marek Eben, a další, vyrovnávají se společnými objevy. Kniha se snaží zachytit stopy, které Ypsilonka zanechala na svých cestách.

Publikace obsahuje dvě části: první představuje text hry Jana Schmida Sežeňte Mozarta! nastudované v lednu 2015 legendárním pražským divadlem Studio Ypsilon, druhou část tvoří rozsáhlý obrazový materiál (fotografie z této inscenace). Na fotografiích například: Jiří Korn, Jana Synková, Jan Jiráň, Petr Vršek, Roman Janál, Michaela Šrůmová, Pavel Nový, Kamila Kikinčuková, Paulína Labudová a další. Součástí knihy jsou také doplňující odborné texty a vložený kalendář na rok 2016 s daty narození osobností Ypsilonky. Kniha vychází v limitovaném nákladu.

Přítomná knížka je výborem teoretických textů, které byly o Studiu Ypsilon a jeho poetice napsány a publikovány v časovém horizontu zhruba posledních pětačtyřiceti let, tedy od roku 1963, kdy divadlo vzniklo, až do dnešní doby. Knížka shrnuje do jednoho svazku řadu žánrově velmi rozmanitých statí, od široce koncipovaných teoretických studií a obsáhlých esejů, až po některé vybrané novinářské recenze, které vycházely v tehdejším denním tisku a jsou svědectvím klimatu té či oné doby. Kniha obsahuje také několik, dosud nepublikovaných, interních materiálů, pocházejících přímo z tvůrčí a myšlenkové laboratoře divadla. Svazek tak čtenáři neposkytuje pouze běžnou čtenářskou příležitost, totiž začíst se do zajímavých a fundovaných úvah autorů jednotlivých příspěvků, ale dává mu také možnost nahlédnout do zákulisí samotného ypsilonského myšlení o divadle a stát se tak přímým svědkem toho, jak se toto souvislé a vlastně nikdy nepřerušené přemýšlení a uvažování během více než čtyř posledních desetiletí vyvíjelo a proměňovalo. Kniha zároveň tvoří i jakýsi pendant k jiné ypsilonské publikaci, souboru teoretických úvah a statí zakladatele Studia Ypsilon Jana Schmida, nazvanému Můj divadelní svět. Také tato druhá kniha se týká Ypsilonky a její tvůrčí metody. Obě knihy se tak v řadě myšlenkových postřehů zrcadlově doplňují.

Tohle se jmenuje Malé hry, kde hláska há ve slově hry je neznělá, takže se tento název vyslovuje a taky znamená Maléry. „Tohle je knížka-scénář hlavně pro ty, kdo si ještě umějí hrát takové malé hry ...“ říká autor knihy v poznámce pod čarou a pokračuje: „Kdybychom hledali srovnání s druhem a stylem divadla, tak by to bylo nejspíš divadlo loutkové. Ale to opravdu pimprlové. Kde je cítit drát z hlavičky a nitě na ručičkách a nožičkách ...“ K této charakteristice stačí již jen dodat, že jde o příběhy mající blízko k černému humoru – příběhy v reálném prostředí s nereálným dějem nebo opačně, dále o příběhy se satirickou tendencí a o příběhy, které chtějí vtipně pobavit.

Autorovo vzpomínání a úvahy nad krajem Jizerských hor a Krkonoš, které měl rád a nad sebou samým.

Části her divadla Ypsilon a rozhovor s Janem Schmidem, režisérem, hercem, autorem a vedoucím divadla.