Jiří Krutina Ordre des livres

Kniha obrací naši pozornost k otázce podstaty nás samých i vesmíru, zaměřuje se na meditativní otázku bytí a vědomí jako prvotního pole nekonečných možností. Autor, po téměř dvacetiletém zkoumání rozšířeného vědomí, předkládá zkušenostní metafyziku a praxi, která uznává vědomí jako základní podmínku veškeré reality. Tato „teorie všeho“ chápe vědomí jako primární mateřské pole prožívané zkušenosti, což nám poskytuje autentický rámec pro otázky, které současné paradigma nedokáže objasnit. Autor nenabízí pouze víru založenou na klasickém myšlení, ale zkušenostní metafyziku, která vychází z prožívaných metafyzických zkušeností širšího vědomí. Kniha tak prohlubuje a rozšiřuje naše vědomí o tom, kým jsme, a to v souvislosti s vědomím všeho, co je a může být. Praxe vědomí nevyžaduje změny v našich životech, ale vybízí k radikální změně v našem způsobu bytí, zaměřující se na vědomé prožívání každého okamžiku, nikoli jen na bezprostřední zkušenosti ega. Tyto praxe souzní s tantrickou tradicí a reflektují naše kulturní a společenské kořeny. Kniha se zabývá základními otázkami života, které si klade každý z nás, jako je smysl existence a stvoření.

Není bezprostřednějšího aktu vědomí než smyslové vnímání, které utváří naše každodenní zkušenosti a prožívání sebe, druhých a světa. Skrze vědomí neustále vnímáme a smyslově poznáváme, přičemž naše zkušenosti a vnímání se neustále proměňují. Smyslové poznávání je subjektivní a neoddělitelné od našeho tělesného bytí a identity. Každá zkušenost je podstatně smyslová, ať už se týká vnějších věcí a lidí, nebo složitých vnitřních pochopení. Kritická nevědomost v oblasti "těla" se projevuje vnímáním našeho organismu "z vnějšku" a jeho degradací na "objektivní fyzické tělo", jak jej vidí materialistická lékařská věda a psychologie. Tím se ztrácí přímé prožívání našeho bytí, které organizuje celý organismus v jeho fyzické přítomnosti a integritě, včetně smyslového světa kolem nás. Tato živá vědomá tmavost tvoří esenci naší nesmrtelné spirituální podstaty. Esej se zaměřuje na otázku povahy smyslového vnímání a významu těla jako celku pro naplnění možností lidského vědomí a vnímání, které je zdrojem veškerého poznání.

Um identity pojednává o základní metafyzické či filozofické otázce po naší podstatě, identitě a povaze bytí, které člověk žije a s kterou se dříve či později setkává tváří v tvář ve svém každodenním životě. Autor se zaměřuje na obsah známého imperativu po „poznání sebe“, aktuálního v každé době. Zkušenostně vykládá, v čem toto základní poznání naší podstaty, povahy našeho bytí, ale i bytí jako takového spočívá a to aktuální řečí doby umožňující vědomé prožívání naší identity, takové jaká opravdu je a nikoliv za jakou jí ve své nevědomosti spočívající ve ztotožňování s prožívanými zkušenostmi sebe i světa považujeme a ke své škodě i žijeme. Témata zahrnují jak základní otázku naší identity, tak vztah individuality a identity, vědomí a našich zkušeností, duše a já i návodné postupy k přímému prožívání uvedeného, které netvoří nějaké „abstraktní“ poznání o něčem, ale vlastní nejvnitřnější řeč naší vlastní existence.

Jedná se o úvodní text edice Um vědomí, ztělesňující řadu vnitřních umů-jóg vědomí, které společně tvoří celistvé textové „tělo poznání“, reflektující mé mnohaleté zkušenosti s praxí meditace a vnitřní vzdělávání v oblasti vědomí. Z tohoto vnitřního vzdělávání vzešlé živé formulované poznání, které nazývám jógou vědomí, či umem vědomí, je současně jak echem univerzální spirituality člověka a jeho autentických duchovních a filozofických tradic západu i východu, tak zejména její aktuální praktickou formulací jazykem dnešní doby. Um vědomí, či jóga vědomí je umem vědomého života, meditativním způsobem bytí ve všech jeho vztazích, k nám samým, k druhým, ke světu i k tomu co nás přesahuje v jeho každodenní přirozenosti. Přináší nejen poznání naší širší identity v jejích mnohých aspektech, ale má potenciál k probuzení vnitřního potenciálu člověka, vedoucí jej svým individuálním způsobem k naplnění smyslu jeho lidského bytí. Text je pozváním ke sdílení tohoto vědomí a učení.

Slovo meditace jsem začal používat a současně se začal vědomě věnovat „meditaci“ někdy v roce 2000. Tedy mohu říci, že v tomto životě vědomě medituji a studuji nejrůznější meditační přístupy a tradice skoro dvacet let. Od začátku jsem věděl, že cílem „meditačního snažení“ je něco, co je zde stále, ale současně jsem chápal, že je nutné určité vyvinutí „správného“ úsilí – nikoliv ve smyslu „jediné pravé cesty“, ale ve smyslu potřebného pro daného konkrétního individuálního člověka a současně zaměření celé bytosti jako takové jako v každém lidském snažení. Nehledal jsem v meditaci nikdy žádné speciální „spirituální“ zkušenosti nebo zážitky, byť řekněme metafyzických spirituálních zkušeností jsem prošel nespočet. Mohu spíše říci, že šlo o celkový proces návratu do mého skutečného Domova, který jsem ve skutečnosti nikdy neopustil, ale nikoliv vždy vědomě v něm žil, a procitnutí či osvojení si vnitřních schopností – umů duše, které spočívají v nitru bytí každého člověka, byť převážně latentně, a jen málo lidí se skutečně vydá touto vnitřní stezkou meditace k plnému rozvinutí svého potenciálu.

Zkušenostní interpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

Kniha se snaží oživět vnitřní život a osud středověkého člověka, Jeronýma z Prahy, a představit jeho duševní svět v kontextu doby, která má stále slyšitelné ozvěny. Letos uplynulo 600 let od jeho násilné smrti (30. 5. 1416), kdy se jeho osud spojil s osudem Jana Husa, v jehož stínu zůstal. Tento rok byl navíc symbolicky poznamenán připomínáním 700. výročí narození Karla IV. Jeroným, jako uznávaný evropský vzdělanec, se aktivně podílel na filozofickém a politickém životě, formuloval české národní společenství a stal se prvním českým vlastencem. Na rozdíl od Husa nebyl teologem, ale filozofem, milovníkem hudby a krásy. Kniha oživuje jeho příběh a ukazuje, jak konfrontoval vládnoucí dogmata a mocenské struktury středověké Evropy, čímž přispěl k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji. Jeho smrt symbolizuje začátek období napětí a neklidu. Cílem knihy není přinášet nová historická fakta, ale spíše poskytnout lidskou tvář Jeronýmově osobnosti a komunikovat jeho hlas dnešnímu čtenáři při příležitosti 600. výročí jeho úmrtí.

V následující eseji se pokusím sdílet a komunikovat aktuální metafyzický vhled, duchovní zkušenost, a z něj plynoucí pochopení vnitřního obsahu (loga) pojmu AMRTA (amrita), pocházejícího ze sanskrtu, tradičně překládaného jako „nektar nesmrtelnosti“, se snahou jej komunikovat co nejsrozumitelnějším jazykem, odrážejícím samotnou metafyziku jeho vědomí. Esej je výsledkem experimentálního meditativního dotazování ve spojení s nasloucháním řečí vědomí, nikoliv pouhým sdělením toho, co je někde psáno, co kdo říkal, napsal apod., ale jde o vlastní vyjádření přímého prožívání vědomí amrity jako takového.

Publikace vydaná u příležitosti odhalení pomníku Bitvy u Domažlic, 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a zároveň v roce, ve kterém uplynulo 750 let od vydání listiny českého krále Přemysla Otakara II., v níž patronátní práva ke kostelům a v nově založeném královském městě Domažlicích byla postoupena benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle.