„Jsem rozvedená. Můj muž je ženatý. Vzal si jinou a říká jí lásečko. Jednou sráč, vždycky sráč.“ Třetí kniha Venduly Pačesové, autorky fejetonů a literárních miniatur (Zastřihávání křídel, Zapadávání), je prvním pokusem o rozsáhlejší útvar. Ani v její novele nechybí osobitý humor, kousavá ironie a pragmatický vhled do vztahů zralých žen a věčně nezralých mužů.
Po Zastřihávání křídel je tu druhá vtipná a chytrá kniha minipříběhů ze života jedné tak trochu vadnoucí ženy. Spisovatel Michal Viewegh: Miniatury Venduly Pačesové překvapí dobrým postřehem i trefným vtipem. Autorka má bezesporu dobrý pozorovací talent, její humor je inteligentní i mile cynický, což dostatečně vyvažuje absenci velkého příběhu. Pokud by se jí v budoucnu povedlo pospojovat tyto čtivé miniaturky v ucelený příběh, mohl by vzniknout dobrý román.
Vendula Pačesová píše, jako dýchá, každý den si do mysli zapisuje odžité a během let se její psaní pozoruhodně proměnilo. Do nezávazného vtipkování prorostly odlesky tragédií, smutku, dennodenních křižovatek, které život navedou nečekaným směrem. Dozrává Vendula Pačesová, dozrává její psaní. Je mistrem zkratky a malé plochy, na kterou zhustí jeden den. Ano, plynou dny, měsíce, roky, životy. Každý den je nicotný , nekonečný. Zároveň osudový . Naplňuje se osud, ale jaký, když banalita kalí zrak. Pačesová zrak tříbí, mne si oči a nenechá se zlákat prázdným filozofováním. Má odvahu pro každý den. A má odvahu se každému dni podívat zpříma do očí. Radka Denemarková