Vlastimil Růžička Livres

http://www.entu.cas.cz/ruzicka/index.php?static=2

Jedním z hlavních předpokladů úspěšné moderní demokracie a právního státu je profesionalita a nezávislost státní správy, nezávislé, výkonné úřednictvo. Zpolitizování státní správy, korupce, neprůhlednost v zacházení se státními zakázkami, to vše patří dlouhodobě k zásadním problémům naší polistopadové současnosti. Edvard Outrata, bývalý předseda Českého statistického úřadu a v předlistopadové době ředitel informatického úseku kanadské statistiky, je dlouhodobým kritikem neutěšeného stavu české státní správy. V rozhovoru, který s ním vedl publicista Vlastimil Růžička, se Edvard Outrata věnuje především otázkám státní správy a hledání cest k její profesionalizaci. Dostane se ale i na další otázky fungování demokratické společnosti včetně těch nejaktuálnějších, přičemž Edvard Outrata kromě zkušeností s kanadskou i českou státní správou může uplatnit i pohled zevnitř české politiky – v letech 2000 až 2006 byl senátorem. Úvodní část knihy sleduje jeho životní osudy, práci v průkopnickém Výzkumném ústavu matematických strojů, emigraci po roce 1968, zkušenosti s exulantským prostředím. Knihu doplňují vybrané texty Edvarda Outraty věnované problematice státní správy. Jak konečně dospět k profesionální a výkonné státní správě, jejíž laskavou karikaturu nabízí oblíbený britský seriál Jistě, pane ministře?

Obsazování prázdných domů (squatting) se odpradávna odehrává všude ve světě, ale ve své specifické podobě, včetně nové formy protestu, se dostalo do Čech až po roce 1989. Bývá spojováno s řadou problémů jak pro samotné squattery, tak pro městská zastupitelstva, policii a soudy. Autor nabízí pohled na domácí, českou scénu, okrajově srovnává další subkultury a squaty v okolních státech. Přetah do politologie je tu logický - squating je spojován s anarchismem a extremismem, společným znakem je vymezení vůči univerzalitě vlastnického práva, na němž je založen kapitalismus. Kniha vypovídá cosi o stavu naší demokracie, o síle a soudržnosti porevolučních subkultur, o zavedených levicových schématech, o vzdoru a ideálech té části mládeže, která se chce vymezit vůči společnosti. Autenticitu textu dodávají nejen rozhovory s anarchisty, ale také bohatý obrazový materiál, dokumentující zlatý věk českého squatingu. Kniha v takovémto rozsahu, navíc s poutavým výkladem dosud nezkoumaného fenoménu v historii českých subkultur ještě nevyšla.

S univerzitním profesorem Karlem Klímou o proměnách ústav v kontextu doby, o smyslu ústavnosti, kterou se politické strany snaží lámat ke svému volebnímu prospěchu, a o významu ústavního soudnictví pro stabilitu politického systému. Geniální filozofové již v 18. století načrtli vizi ústavy jako jakési společenské smlouvy, podle níž se svobodní občané dohodnou na výkonu moci. Po konstitučních monarchiích a nejstarší platné ústavnosti americké se až po 2. světové válce ukazuje, jaký význam má ústava pro nastavení demokracie a její ochranu. Karel Klíma jako mezinárodně uznávaný profesor, který nedávno završil 30 let působení v orgánech Světové asociace ústavního práva, tento vývoj hodnotí, a to na pozadí vlastního občanského a profesního života. Mluví otevřeně o životě na pražské právnické fakultě v letech normalizačních i za revolučních změn. Jako jeden z katederních zakladatelů plzeňské právnické fakulty a první předseda akademického senátu se tvořivě podílel na jejím rozkvětu a především na rozvoji její mezinárodní spolupráce. V souvislosti se známým skandálem na plzeňských právech jako první po mnoha letech přináší nové argumenty, které ukazují tehdejší mediální degradaci i všeho dobrého, co fakulta představovala, což vedlo k poškození mnoha poctivých studentů a učitelů. Kniha není pouze životopisným vyznáním. Její podstatnou část tvoří disputace, tedy odpovědi profesora Karla Klímy na stěžejní otázky života české ústavy za třicet let jejího politického života, a to včetně trvalých pokusů politiků ji přizpůsobovat svým okamžitým, zejména volebním cílům. Ukazuje také na vývoj pozice Ústavního soudu jako jediného možného korektora v zásadě nestabilní parlamentní politiky, a tím i na faktické politologické změny v ústavní dělbě moci.

Publikace si klade za cíl mapovat, analyzovat a popsat dosud známé procesy provázanosti mediální komunikace s veřejnou politikou. Měla by být souhrnem toho, co v současné době sociální vědy řeší a jaké konceptuální rámce k tomu uplatňují. Veřejná politika a média se v tomto případě pojí s normativně-ontologickými principy, jež jsou pojímány jako součást praktické filozofie. Autor, který se hlásí k odkazu Erica Voegelina, sleduje různé výklady pojmu veřejný zájem, občanská společnost, percepce demokratického a právního státu a dostává se k úskalím teorie modernizace v posttotalitních zemích a k proměnám jazyka v globalizovaném světě takzvaných nových médií. Závěr knihy posiluje Voegelinovu teorii o nutnosti zotavení sociálních věd z destrukce pozitivistické éry. Knihu, která propojuje soudobé poznatky z mediální a vědecké sféry, jistě ocení nejen studenti sociálních věd, ale svým netradičním přístupem určitě zaujme i odborníky společenskovědních oborů.