Radek Štěpánek Livres

Exkluzivní publikace, kterou můžete využívat nejen jako klasický plánovací diář, ale i jako zápisník či deník. Tentokrát je svorníkem ptačí svět, pro každého z nás tak blízký i nedosažitelný, zároveň však vzrušující a přitažlivý. Výpravné ilustrace výtvarnice Veroniky Zubíkové, krásné tematické verše žijících českých klasiků (Wernisch, Krchovský, Hruška, Kolmačka, Borkovec, Malý) i básníků mladší generace (Gažiová, Mikulášková), které sestavil a komentáři opatřil editor Radek Štěpánek. Zapomeňte na všechny jiné diáře a zápisníky, teď tu máme toto diárium na libovolný rok, které vám po zaplnění vaším vlastním obsahem zůstane jako jedinečná osobní památka.

Rozhovor s Danou Drábovou není jen povídáním o jaderné energii, aktuálních rizicích a výhodách jejího využívání, o čtvrtstoletí Atomové baby v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Přibližuje i politické zákulisí, které poznala při otevírání Temelína a plánech na dostavbu Dukovan, angažmá v komunální politice doma vPyšelích či ruskou agresi na Ukrajině a její dopady na obor jaderné bezpečnosti. Zejména je ale příležitostí k tomu, hlouběji poznat veřejně známou osobnost v jiných kontextech a v prostředí, které její osobnost a názory utváří, a jejím prostřednictvím neformálně poznat obor, který má a bude mít dopad na život každého z nás. Rozhovor vedli vědec a vysokoškolský pedagog Jiří Plešek a environmentalista a redaktor Radek Štěpánek.

EROZE je proces rozrušování smyslů, překreslování mapy světa. Příčinou eroze jsou mechanické tlaky, stále více zesilovány činností člověka. Eroze není ničivou, ale naopak tvůrčí silou. Je pokusem o sedimentaci všech vrstev příběhu v jediný okamžik. „Čeká nás dlouhé bdění, / než se vyschlá pustina promění / v zemi tisíců potoků / a každý z nich / budeme muset překročit.“ Varování, které se dávno nekrčí mezi řádky! Popis procesu zmrtvýchvstání v roce 2018? Deník, rozhovor, kázání i samomluva člověka, který není obviněn, ale jenž cítí vinu. A. Kauer & R. Štěpánek; prosinec 2018

VICHŘICE Radka Štěpánka je dovršením triptychu básnických knížek s environmentální tematikou. V úvodní sbírce, nazvané EROZE (2018), reflektoval činnost člověka a jeho neustálé překreslování mapy světa. V knížce TÁNÍ (2019) hledal pevné tvary a hranice, které však nemilosrdně tají. Ve finální VICHŘICI (2021) zkouší lidské charaktery, strhává masky, odhaluje slabá místa.Radek Štěpánek patří k odvážnějším básníkům. Píše vlastně o tom, co i jemu, jako čerstvému otci, musí být jasné – vybalancování problémů s ekologií bude pro lidstvo velmi těžké, ale nezbytné. Na reálnou změnu musí být vyvinuta ohromná síla. Zvláště v době, v níž „posvátný monitor pokroku“ na sebe strhává čím dál více pozornosti, odděluje nás od reality a rozděluje.Radek je vzdělaný v oboru a to je pro danou problematiku a tato témata velký bonus. I proto si může dovolit nabídnout to nejpodstatnější – naději. V každé části této trilogie, přes všemožné přírodní destrukce a lidské obstrukce, je skryta naděje. EROZE umí být nejen ničivou, ale také tvůrčí silou. TÁNÍ se může stát douškem, který dokáže oddělit život od smrti. VICHŘICE umí rozezpívat i to, co je domněle němé, vrací život zdánlivě neživému.

Kniha textů na pomezí poezie a básnické prózy, které psal Radek Štěpánek mezi lety 2012 a 2019. Svým způsobem tak doplňují sbírky Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a Hic sunt Homines (2018). Kromě „obcování“ s živly, řekami, rybníky, horami a jejich rostlinnými a živočišnými obyvateli zve autor čtenáře i k ohledávání městského prostředí a nevyhýbá se ani milostným námětům.

Tání je nemilosrdná báseň o hledání v době, kdy mizí pevné tvary a hranice, poskládaná ze střepů ledu, která se na cestě krajinou i časem mění v báseň milostnou. Její proud umí očišťovat i hladit, osamělostí křičí jako bystřina a jako mohutná řeka rozpohybovaných obrazů a slov zpívá utěšující a láskyplnou ukolébavku. Každá kapka vody už totiž poznala, jaké to je být součástí ledové pláně, bouřkového mraku i slaného oceánu. To vše si nese ve své paměti. Nakonec ví i to, jak se stát douškem, který dokáže život oddělit od smrti a zavlažit víru tak, aby odolala pochybnostem. Radek Štěpánek; květen 2019

U příležitosti konání výstavy Nadevším ticho rybníků (Jižní Čechy Marie Šechtlové po padesáti letech) v galerii vydalo Muzeum Vimperska katalog. Výstava se vrátila do Muzea Vimperska přesně po padesáti letech a přinesla kromě experimentálních fotografií jihočeské krajiny také básně Jana Nohy a Radka Štěpánka. V katalogu naleznete přetištěny některé z fotografií, které bylo možno vidět na výstavě, ale i fotografie, které vystaveny nebyly. Svým formátem a podobou je inspirován katalogem Alšovy jihočeské galerie z roku 1966. Předmluvu napsala kurátorka výstavy Helena Michalíková.

Hledání opory v proudu, který nás strhává. Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy. Jemně angažovaný lyrik (ne však idylik! ), básník krajin vnějších i vnitřních Radek Štěpánek (nar. 1986) ve své sbírce ohledává právě tuto situaci. Řešení nachází v přichýlení se k obyčejným, často přehlíženým skutečnostem života, jež eviduje jednou jako poutník, jindy jako rodič, partner či jen vnímavý, tichý pozorovatel přírody. Hezké počasí… S kapkou ironie by se dalo konstatovat, že kdyby stále pršelo, bylo by hezké počasí sucho. Možná je to "to nedostatkové", v co doufáme, na co se těšíme, a jen občas to můžeme spatřit. Stále nám uniká, protože nic na světě netrvá a nepostojí.

Pátá básnická sbírka Radka Štěpánka představuje nejen literárnímu světu zcela nový zajímavý typ lyriky, kterou můžeme obecně nazvat jako environmentální. Už samotný název sbírky Hic sunt homines – doslova zde žijí lidé – mnohé čtenáři napoví. Sbírka reflektuje lidský otisk v přírodě, metafory jemně a procítěně odrážejí globální problémy současného světa skrze témata z naší domoviny i z exotických krajin. Autorovy básně nejsou experimentální ani sebereflexivní, nýbrž lehce meditativní a zároveň morální a apelativní. Jejich účinek umocňují fotografie Evy Lufferové. Doslov ke sbírce napsala profesorka Hana Librová, autorka oceňované knihy Věrní a rozumní, ve které byly vybrané básně Radka Štěpánka poprvé zveřejněny.

Po sbírkách Soudný potok (2010), Krajky Pagu (2013) a bibliofilii Přelet moře nad Bezdreví (2012) je Rám pro pavoučí síť čtvrtou básnickou sbírkou jihočeského autora Radka Štěpánka (1986), tentokrát s ilustracemi Terezy Bínové (1990).