Radka Miltová Livres

Svazek prezentuje nejnovější výzkumy o historii, stavebních dějinách a významu zámku v Kravařích.

Kniha se koncentruje na otázky spojené se sny v širším kulturně-historickém kontextu od středověku (potažmo antické tradice) do sklonku 19. století, kdy se s rozvojem moderní psychologie a psychoanalytického pojetí snu proměnilo místo a funkce snů ve společnosti. Autoři, přistupující k problematice z hlediska různých oborů (historie, dějin umění a literárních dějin), se nesnaží soustředit na jedno spojující téma snových interpretací, jejich cílem je nastínit možné cesty v přístupu ke snům v předmoderní společnosti. Jednotlivé kapitoly se tak věnují rozdílným otázkám: důvodům, které vedly k legitimizování relevance snů a jejich interpretace, vztahu snů ke křesťanství, snům jako prostředku vstupu do jiných dimenzí, temné stránce snu, důvodům nedostatku vizuálních záznamů snů pro starší období nebo snářům.

Dílo římského básníka Publia Ovidia Nasona, známé svými milostnými pasážemi, vyvolalo od svého vzniku značnou pozornost a morální kritiku. Metamorfózy, které vyprávějí o genezi lidstva od počátků světa po Caesarovu apoteózu, se staly klíčovým zdrojem informací o řecko-římské mytologii. Dílo si získalo trvalou slávu a stalo se významnou inspirací pro výtvarné umění, často označované jako „bible malířů“. V českém a moravském barokním umění měly Metamorfózy rovněž značný vliv, přičemž jejich příběhy zdobí mnohé zámky a paláce. Autorka se v knize zaměřuje na odraz Ovidiových Metamorfóz v českém a moravském umění 17. a 18. století, zkoumá čtenářskou oblibu, vydání a diskusi o jejich lascivním obsahu, což vedlo k cenzurním regulacím. Hlavní pozornost je věnována detailnímu výzkumu dvou moravských rezidencí, arcibiskupského zámku v Kroměříži a zámku ve Slavkově u Brna, jejichž nástropní malby a sochařské výzdoby odkazují na ovidiovské mýty. Kniha nově zhodnocuje tyto výzdoby a zasazuje je do širšího evropského kontextu, neboť jejich význam přesahuje hranice moravského regionu.

Martinelli působil od 80. let 17. století na římské Accademii di San Luca jako profesor architektury a perspektivy. Roku 1690 byl povolán do Vídně a v následujících letech zasahoval svou tvorbou i do Čech a zejména na Moravu. Publikace obsahuje vedle životopisné stati texty zaměřené na moravskou část Martinelliho architektonického díla, zejména na jeho práce pro hraběte Kounice (kostel sv. Maří Magdalény v Rousínově). Věnuje se také okruhu umělců, kteří s Martinellim spolupracovali či navazovali na jeho odkaz.

Kniha popisuje dějiny Králova Pole, což je brněnská městská část. Kapitoly knihy: Geologická historie Králova Pole Pravěké a raně středověké osídlení Ves a klášter ve středověku (1240 - 1526) Od nástupu Habsburků na český trůn do zrušení kláštera (1526-1782) Josefínské a předbřeznové intermezzo (1782-1844) Městys a město (1844-1918) Od vzniku republiky po únorový puč (1918-1948) Za komunistického režimu (1948-1989) Od listopadu 1989 do přítomnosti (1989-2003) Významné památky

Snaha ztvárnit lidské emoce a vyvolat v divákovi citové pohnutí patří k jednomu z klíčových aspektů umělecké tvorby již od starověku. Nicméně i bez explicitní intence tvůrce může člověk před uměleckými díly zažívat hluboké a niterné emoce, které nikdo neztvárnil. Kniha nabízí čtenářům setkání s různými příběhy. Jsou to příběhy obrazů, soch, architektur, zlatnických předmětů i konceptuálních děl a všechny mají jedno společné — vyvolávají emoce. Nejen záměrně v divácích, jimž byla tato díla určena, ale také v divácích dnešních a konečně také v historicích a historičkách umění, kteří o nich pojednávání. Podání autorů jednotlivých textů představuje na jedné straně reflexi uměleckohistorickou, založenou na erudovaných znalostech pisatelů, zároveň je však možné v nich nalézt naše vlastní emoce. Jak totiž připomíná Ladislav Kesner, kterému je tato kniha věnována, je subjektivní a emocionální prožívání uměleckého díla pro dějiny umění zcela zásadní.

Sborník z konfrence studentů doktorských programů dějin umění v ČR uskutečněné ve dnech 21.–23. dubna 2006 na Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Umělecká díla jednotlivých historických epoch k nám dnes promlouvají často komplikovaným jazykem. Pro člověka 21. století není vždy snadné pochopit všechny jejich významové vrstvy, tak jak je mohli vnímat divačky a diváci v dobách jejich vzniku. Právě navracení a objevování ztracených významů tvoří podstatnou část odborného zájmu čelního představitele brněnské školy dějin umění prof. Jiřího Kroupy. Autorky a autoři textů v předkládané publikaci připravené k poctě pana profesora se skrze různé metodologické přístupy zaměřili na rozmanité vrstvy vizuální kultury od středověku po 20. století. Kniha je rozdělena do tří tematických částí zaměřených na vizuální kulturu a umění středověku a raného novověku, na umění a architekturu moderní doby a nakonec na historiografii, metodologii a teorii dějin umění.

Publikace je čtvrtým svazkem již ucelené řady, která pramení z pravidelných sjezdů českých historiků umění, z nichž ten poslední se konal v září 2012 v Brně. Po deseti letech od 1. sjezdu českých historiků umění se tak znovu nabízí možnost sledovat aktuální názory a tendence v oboru dějin umění, které se tentokrát věnovaly široce formulovanému problému vztahu umění, moci a nejrůznějších „politik“. Třiatřicet domácích historiků umění v knize představuje své příspěvky v rámci pestrých tematických bloků: „Umění, moc a politika“, „Umění, liturgie a náboženské akce ve veřejném prostoru“, „Umění a politika v mimoevropské oblasti“, „Umění a národní / státní reprezentace“ a nakonec i tematický blok „Umění vystavovat – kurátor jako interpret a tvůrce“.