Boris Mosković Livres

Tato kolektivní monografie přináší studie, které poukazují na tematický záběr bádání o socialistické Jugoslávii. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na politické, národnostní, kulturní, náboženské a další aspekty vývoje tohoto státu během posledního čtvrtstoletí jeho existence. Cílem této knihy je nastínit současné trendy v historiografii pozdního socialismu ve státech někdejší Jugoslávie a odborné veřejnosti ukázat na možnou tematickou i interpretační inspiraci při výzkumu tohoto období v Československu. Tato kniha vychází u příležitosti významného životního jubilea Jana Pelikána, předního odborníka na dějiny jihovýchodní Evropy a dlouholetého pedagoga pražské filozofické fakulty. Autoři studií, historici střední a mladší generace působící vesměs v postjugoslávských zemích, se k Janu Pelikánovi hlásí jako ke svému učiteli, jehož práce ovlivnily jejich vlastní výzkum, který jim byl osobně nápomocen v jejich profesní dráze nebo se kterým měli příležitost přímo spolupracovat. zdroj: https://books.ff.cuni.cz/2024/03/04/druhy-polocas-jugoslavie-v-dobe-vrcholneho-a-pozdniho-socialismu-pocta-janu-pelikanovi/

Jako Maffie se dodnes obecně označuje ústřední organizace českého domácího protirakouského odboje z let 1914–1918. Je tak vnímána jako jeden z klíčových symbolů boje za vznik samostatného československého státu. Maffie se postupem času stávala běžně užívaným a v podstatě plně akceptovaným pojmem z českých moderních dějin. Historiografické bádání ovšem dosud zcela ignorovalo, jakým způsobem se obraz Maffie konstruoval a vyvíjel v desetiletích po skončení první světové války. Přitom výzkum tohoto „druhého života“ se ukazuje jako zcela klíčový. Umožňuje nám jednak zachytit proměny paměti české protirakouské rezistence, stejně jako analyzovat, jak se měnilo vnímání řady událostí let 1914–1918 v průběhu „krátkého“ 20. století. Tímto novým přístupem se z Maffie stává podstatně vrstevnatější, konfuzní, ale o to zajímavější fenomén, na jehož odlišné intepretaci se v průběhu desetiletí různou měrou podílela dobová publicistika, historiografie i aktuálně aplikovaná politika dějin. V tomto kontextu tak můžeme sledovat, za jakých okolností a za použití jaké argumentace se formovalo převládající vnímání cesty k 28. říjnu 1918.

Český národ prožil ve svých moderních dějinách řadu převratných událostí. Jednu z nejvýznamnějších představuje rozpad Rakousko-Uherska a vznik Československa na sklonku první světové války. Právě zmíněnému období se věnuje předkládaná edice dokumentů. Autoři přitom využili zásadní fondy především Národního archivu v Praze a Moravského zemského archivu v Brně vzniklé z činnosti Národního výboru v Praze a Národního výboru v Brně. Současně věnují pozornost také působení Zemského Národního výboru pro Slezsko, stejně jako okresních a místních národních výborů v českých zemích, dokládají tak jejich působnost ve specifických podmínkách daného regionu v přímém porovnání s centrální, okresní a místní politikou. Využili přitom fondy příslušných státních okresních archivů. Kniha je doplněna o texty z dobového tisku, pamětí a historiografií reflektující činnost národních výborů.

Svazek přináší edici memoárově laděných textů, které se vztahují k aktivitám Maffie během první světové války. Dosud nepublikované příspěvky osob, které rozličnými způsoby participovaly na domácím protirakouském odboji, jsou cenným a dosud opomíjeným zdrojem informací k vybraným aspektům moderních českých dějin. Edice obsahuje dvanáct ego-dokumentů vznikajících (až na jednu výjimku) v éře první československé republiky, které mají z hlediska formy a okolností sepsání rozličný charakter. Právě tato skutečnost z nich ale činí mnohovrstevnatý a specifický historický pramen. Autoři příslušných textů (František a Vladimír Sísovi, Otokar Chlup, Josef-Záruba Pfeffermann ad.) rekapitulují své aktivity mezi lety 1914 a 1918 a zaznamenávají některé detaily o organizačním fungování Maffie. Avšak obsahově cenné jsou u jednotlivých příspěvků nejen popisované události, ale i doba a motivy vedoucí k jejich vzniku. Podstatně zajímavější rovinou předkládaných dokumentů je tak zvolená argumentační strategie autorů, míra celkové stylizace i akcentování odlišných, často zcela protichůdných faktorů českého vnitřního vývoje za první světové války. Z tohoto hlediska představuje edice neocenitelný zdroj pro zkoumání odlišných interpretačních rámců, které se objevovaly v meziválečné československé společnosti ve vztahu k reflexi vzniku samostatného státu.

Monografie se soustřeďuje na hlavní politické a společenské tendence v Chorvatsku na sklonku posttitovské éry. Předmětem analýzy je nejen charakteristika názorové a ideové profilace chorvatské komunistické elity na pozadí eskalující jugoslávské krize, ale i analýza stěžejních stanovisek a veřejných aktivit hlavních předáků rodící se chorvatské opoziční scény. Hlavní důraz je kladen na vnímání národnostní a státoprávní problematiky ze strany těchto dvou pólů chorvatské politiky, a to nejen v rámci samotného Chorvatska, ale i s přihlédnutím k jejich reflexi složitého multietnického charakteru jugoslávské federace. Výklad je zařazen do kontextu dramatického vývoje na tehdejší jugoslávské politické a společenské scéně. Bez podrobného výzkumu tohoto časově krátkého, ale nesmírně turbulentního období moderních chorvatských dějin není možné pochopit okolnosti vedoucí nejen k vyhlášení nezávislosti Chorvatska, ale i k vypuknutí ozbrojeného střetu na jeho území.