Pavel Směták Livres

Katalog k výstavě konané 22.12.2010 - 30.1.2011.

Posledních 50 let české architektury je obvykle děleno na dvě zdánlivě nesouvisející části – tu normalizační před listopadem 1989 a mnohem barvitější a svobodnější ve třech následujících desetiletích. Je to pravda, nebo iluze? Publikace s příznačným názvem NAVZDORY, vydaná ke stejnojmenné výstavě, představuje řadu známých i téměř neznámých architektů pod zorným úhlem zápasů o svobodu občanskou i tvůrčí v roli aktérů vymezujících se proti politické i komerční totalitě. Kniha na konkrétních příbězích mapuje obranu historických památek a veřejného prostoru před bouráním a privatizací, vznik a fungování neformálních či neoficiálních sdružení a struktur, různé formy popularizace výjimečných architektonických hodnot nebo zapojování široké veřejnosti do diskusí o budoucí podobě budov a urbanistických struktur. Bezmála osmdesátpříkladů těchto „ostrůvků pozitivní deviace“ doplňuje kapitola o vzniku Obce architektů po listopadu 1989 a přerodu architektonické profese ve svobodné povolání a prosazení České komory architektů.

V čase, kdy závratnou rychlostí mizí kvalitní příklady architektury poválečného období, je téma opětovného využívání ohrožených staveb či otázka zda a kdy přistupovat k demolicím dosud diskutované zejména ve veřejném prostoru. Publikace mapující konkrétní zanikající objekty nabízí příležitost k ukotvení problematiky na nezávislé akademické půdě. Jedná se o první knihu souborně se věnující zanikajícím stavbám z tohoto období. Její autoři si kladou za cíl popsat mechanismy zániku a otevřít diskuzi o vlivu zanedbané údržby nebo dílčích úprav na postupné rozmělňování hodnot a degradaci architektonického díla v průběhu jeho užívání. Právě tento plíživý proces mnohdy končí demolicí. Způsob, jakým se k "mladé" architektuře a nedávné minulosti jako společnost vztahujeme navíc vytváří základ toho, jak s ní budeme nakládat a zda budeme schopni v budoucnu překonat její limity nebo zhodnotit přehlížený potenciál. Případ obchodního domu Ještěd v Liberci (stejně jako mizejících živočišných druhů) totiž ukazuje, že hodnot, které denně míjíme, si často začneme vážit až v okamžiku jejich zániku.