Jiří Hanke Ordre des livres

Soubor černobílých fotografií Jiřího Hankeho. Publikace obsahuje rovněž úvodní slovo Jiřího Kamena.

Asanace centra města, natáčení filmu Stalingrad, události z roku 1989, ale i momentky z všednodenního života Kladna 70. a 80. let. To vše zachycují fotografie jednoho z předních českých dokumentárních fotografů Jiřího Hankeho. Většina z otištěných snímků pochází z autorových archivů a dosud nebyla nikde prezentována. Kniha obsahuje bilanční rozhovor, v němž Jiří Hanke popisuje nejen svou fotografickou kariéru, ale i bigbítové začátky nebo problémy s provozem své galerie za minulého režimu.

Jiří Hanke (1944) vydal fotografická alba Lidé z Podhůří, Otisky generace, Pohledy z okna mého bytu, Stop Time a dva svazky portrétů těch, které pozval vystavovat v Malé galerii České spořitelny v Kladně. Monografie připomíná i další etapy díla, zejména soubory Pařížské fragmenty, Ozvěny, Tv Image a Podnikatelé. Soustavně se autor vrací ke Kladnu, fotografovanému od roku 1973. Nejedná se ale o pouhou charakteristiku města s jeho obyvateli. Přitažlivost knihy spočívá i v tom, že vypovídá o fotografování jakožto aktivní přítomnosti v životě domovské obce. Osobní vztah k rodišti se tak přechyluje v obecnější výpověď lidské existence.

Výpravná obrazová publikace fotografa Jiřího Hankeho, která je věnovaná osobnostem českého i světového jazzu posledního čtvrtstoletí.

Fotogafická kniha věnovaná staré dělnické čtvrti v Kladně a jejím obyvatelům.

V rozsáhlém časosběrném projektu Pohledy z okna mého bytu (1981-2003) vytvořil fotograf a galerista Jiří Hanke jeden z legendárních souborů české fotografie. Na příkladu „osudu“ jedné z mnoha ulic Kladna jedinečným způsobem zachytil období normalizace i následných transformačních devadesátých let. Především ale osobitě zúročil možnosti fotografie, tematizoval fenomén času a přinesl ojedinělou výpověď o každodenních momentech, ve kterých se koncentroval ubíhající čas.

Tyto dva básnické eposy vyvolaly v době časopiseckého zveřejnění literární skandál – autor i redakce byli zahrnuti pohoršenými reakcemi čtenářů, šokovaných textem básní a jejich údajnou obscenitou. Když vyšly na sklonku 60. let knižně ve svazku Poupata, šly do stoupy. Teprve o téměř dvacet let později se tyto vrcholné básnické skladby z přelomu 40. a 50. let dostaly do rukou čtenářů. Básně nabité reáliemi kladenských hutí, překypující životem i autorovou básnickou imaginací, jsou proudem strhujících básnických obrazů krutosti, ošklivosti i vznešenosti lidského údělu v polovině našeho rozporuplného století.