Jakub Zouhar Livres

"… Ursprünglich interessierte mich Urtika als Lokalperson mit seiner beschrankten Vorliebe für die Komotauer Geschichte nicht. Doch begann ich durch die tiefere Erforschung des Werkes, diesen am Rande des Interesses stehenden Geschichtsschreiber oder vielmehr Stadt- und Chronikschreiber als einen typischen Fall der frühneuzeitlichen…

Kniha se zaměřuje na dějiny církevního dějepisectví od počátků křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století, přičemž se soustředí především na středoevropskou oblast. Církevní dějiny mají své místo mezi historickými disciplínami od doby, kdy Jean Bodin ve svém díle z roku 1566 rozdělil dějepisectví na občanské, přírodní a církevní. Církevní dějiny, vztahující se k Bohu, zůstaly trvalou součástí historického bádání, i když jejich chápání se liší mezi jednotlivými křesťanskými církvemi, které mají své vlastní teologické pohledy na historii. Církevní dějiny jsou vnímány jako jedna z teologických disciplín a jejich hlavním úkolem je co nejvěrněji zachytit život církve ve všech jeho aspektech. Předmětem zkoumání jsou všechny oblasti církevní činnosti a aspekty náboženského života jejích členů. Publikace tak nabízí stručný přehled klíčových témat a událostí, které formovaly církevní historiografii v západním kontextu do konce osvícenství.

Podtitul: Barokní historik ve století rozumu František Pubička je postava zajímavá nejen regionálně, ale rovněž z perspektivy dějin všech českých zemí, s nimiž spojil svůj život. Předkládaná kniha je první biografií tohoto historika. Autor vycházel z pramenů uložených v Římě, České republice i Budapešti a z rozsáhlé evropské literatury k dějinám vzdělanosti. Práce je rozdělena do tří velkých částí: první část tvoří Pubičkův životopis s popisem jeho kariéry v Tovaryšstvu Ježíšovu; na něj chronologicky navazuje druhá část popisující jeho dílo v širších souvislostech, a konečně třetí část je tvořena antologií textů vztahujících se k Pubičkově životu a dílu.

Tato práci si klade za cíl zodpovědět v mezích svého rozsahu zdánlivě prostou otázku: co dělali členové dominikánského řádu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od husitských válek do konce josefínských reforem. Tato otázka byla dosud prakticky nezodpověditelná, a to i navzdory několika studiím, které k tomuto tématu vznikly. Časové vymezení práce léty 1435–1790 je zřejmé. Spodní hranice je dána celkovým předělem v celé společnosti a v katolické církvi zvláště, neboť i na Moravě a v části Slezska zanechali husité výraznou stopu. Horní hranice byla zvolena s ohledem na konec rušení klášterů v českých zemích, které se dostavilo vlastně až s úmrtím jejich iniciátora císaře Josefa II. Po jeho smrti začíná pro mnohé katolické řády v českých zemích "nový život", z jejich pohledu zpočátku jistě neradostný, a dominikáni nejsou výjimkou...