„Pro většinu z vás je moje kniha sonda do života vozíčkářů. Pro ty, kdo na vozíčku jsou, je to snad inspirace, jak se prát s osudem a svůj nový život si užívat,“ uvádí Katka Antošová Deníkové zápisy autorky, která se po úrazu musela naučit žít nový život na vozíku a její obrovské chuti dál sportovat.
Příběh mého závodění na handbiku je vyprávěn z pohledu mého manžela. Prolog: Moje žena spadla před třemi lety z hrušky, poranila si míchu a náš život se obrátil úplně na ruby. Nemůže chodit po pláži v mokrém písku, ale dostanu ji tam i s vozejkem. Nemůže trhat třešně v aleji u silnice, ale já jí je přinesu, pokud mi slíbí, že se to obejde bez dalších následků. Nemůže lézt po horách, ale občas je s ní legrace i na rovině, když mi zmizí z dohledu v pangejtu. Nemůže běhat, ale závodí na handbiku. Moje žena musí mít vždycky něco extra. Jak se padá z hrušky popsala v prvním dílu Paradeníku. Já budu vyprávět, jak se jezdí s Bárou.