Vlasta Mádlová Livres

Anglické vydání - Dějiny Akademie věd ČR v obrazech.

Publikace, vycházející v rámci oslav 125. výročí založení České akademie věd a umění, představuje soubor podobizen vybraných českých vědců a umělců 19. století uložený v Archivu Akademie věd České republiky a tvořený perokresbami Maxe Švabinského a Arna Naumana. Umělecky jedinečnými portréty a k nim připojenými biogramy připomíná našim současníkům známé i dnes již zapomenuté osobnosti, jež se významně podílely na intelektuálním a kulturním rozvoji českého národa v průběhu 19. století, mezi nimi i mnohé členy a představitele České akademie věd a umění.

Publikace Válečný chirurg seznamuje čtenáře s profesními začátky Františka Buriana, zakladatele poúrazové plastické chirurgie. Kniha shrnuje období od roku 1912 do poloviny 20. let. František Burian prožil balkánské války v letech 1912 a 1913 jako dobrovolník v srbském Bělehradu a v bulharské Sofii, kde léčil zraněné vojáky z válečných poranění. Burian velmi pečlivě doplňoval chorobopisy, překresloval rentgenové snímky, aby mohl jednotlivá poranění dokumentovat, a tak v Bulharsku začal rozvíjet nový obor – rekonstrukční plastickou chirurgii –, obor, který jej oslovil na pražské chirurgické klinice. Po vstupu do první světové války působil Burian v uherském Temešváru, kde vedl chirurgické oddělení ve vojenské nemocnici. V kontaktu se svou rodinou je po celou dobu prostřednictvím dopisů, proto významnou část textu tvoří korespondence, kterou si Burian vyměňoval se svou manželkou během obou válek. Z dopisů se mimo osobních sdělení dozvídáme o konkrétních zraněních vojáků a léčebných postupech, také ale o morálních dilematech lékaře uprostřed války a vzniku nového lékařského oboru.

Kniha postihuje vývoj, členskou základnu a jednotlivé oblasti činnosti přední vědecké instituce v českých zemích a předchůdkyně dnešní Akademie věd České republiky - České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (od roku 1918 České akademie věd a umění) od jejího založení v roce 1890 až do jejího zániku v roce 1952. Dějiny instituce současně zasazuje do kontextu vývoje vědy v českých zemích na konci 19. a v první polovině 20. století. Publikace je doprovázena bohatým obrazovým materiálem.

Kniha uveřejňuje studie a články vzniklé na základě kolokviu O životě a díle Bohumila Němce, významné osobnosti československého života - zachránce Hlávkova nadání, politika, rektora UK a děkana Přírodovědecké fakulty UK, vůdčí osobnost a reprezentanta české vědy. Vybrané texty jsou rozčleněny tematicky do tří základních kapitol - historické, odborné (z okruhu Němcovy odbornosti) a vzpomínkové.

Publikace přináší v promyšleném výběru zajímavou a čtenářsky přívětivě uchopenou perspektivu nahlížející na vědecký svět jako prostor, kde se věda a hudba mohou přirozeně potkávat, prolínat a vzájemně obohacovat. První ze dvou hlavních částí knihy pojednává o vztazích mezi vědou a hudbou, o postavení hudby a hudební nauky v systému věd a o vazbách a možná až překvapivých souvislostech mezi hudbou a jednotlivými vědními disciplínami (biologií, lékařskou vědou, chemií, matematikou, fyzikou, astronomií, jazykovědou a filozofií). Druhá část představuje životní osudy třinácti českých vědců, příslušníků cca dvou až tří po sobě jdoucích generací, jimž byla společná pozoruhodná všestrannost napříč různými sférami lidské činnosti. Mimořádně vynikali nejen ve svém hlavním vědním oboru, ale i mnohostranným interdisciplinárním přesahem, a to na domácí i mezinárodní úrovni. Mimoto však byli rovněž výbornými, zpravidla celoživotně aktivními hudebníky a ve své době dokázali udávat směr i svými příkladnými hodnotovými měřítky a smyslem pro společenskou soudržnost.