Jakub Jirsa Livres

Univerzity po celém světě se v současnosti potýkají s četnými problémy. Přestože počet univerzit, studentů a učitelů za posledních třicet let obrovsky vzrostl, panuje zde strach a nejistota a je na tyto instituce vyvíjen tlak. Univerzity jsou odděleny od svého společenského a politického okolí, což vytváří atmosféru vzájemné nedůvěry. Zároveň to vede k zavádění nevhodných kontrolních opatření, jako je metrické hodnocení. Publikace se zabývá otázkami týkajícími se těchto problémů, tematizuje sebeutvářející se charakter univerzity (tzv. autopoiesis) a zahrnuje několik podrobných případových studií.

Kolektivní monografie ze 8. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 10.–12. listopadu 2011. Obsah: M. Dixsaut, La bonne mémoire de Socrate M. Louise Gill, Plato’s Statesman and Missing Philosopher Ch. Rowe, The Statesman and the Best City M. Lane, Political Expertise and Political Office in Plato’s Statesman: D. El Murr, Protagoras et l’âge de Zeus du mythe du Politique J. Jinek, „Herdenzucht“ und „Gemeinschaftszucht“ F. Karfík, The World of Human Politics J. Jirsa, Letters and models: on the Statesman, 277d–278e D. O’Meara, A New Robe for the Goddess in Plato’s Statesman? K. Thein, “The Greatest and Most Valuable Things”: On Statesman 285d9–286a7 M. Miller, Non-bifurcatory Diairesis and Greek Music Theory: A resource for Plato in the Statesman? F. Ricken, Plato’s Statesman – a Political Utopia? D. Ambuel, Pigs in Plato: Delineating the Human Condition in the Statesman

Současná rozprava o vysokém školství postrádá hlubší zakotvení v debatě, která se o podstatě a funkci moderního univerzitního vzdělávání vede nejméně od 19. století. Sborník přináší jednak historické texty o ideji univerzity a konceptu tzv. liberálního vzdělávání (vzdělávání svobodných osob, popř. vzdělání vedoucí ke svobodě) a jednak texty, které reagují na krizi univerzity na počátku 21. století.

Jakou podobu má mít dobré jednání v současném světě? Na jakých základech a jakým způsobem se má budovat etika? Dvacáté století zaznamenalo nejen další rozvoj utilitarismu a Kantem inspirovaných etických teorií, ale zároveň v něm došlo k renesanci etiky ctností a několika zásadním pokusům o nové promyšlení přístupu k etickým tématům a k etické teorii samé. Cílem této knihy je představit odpovědi na výše zmíněné otázky s vědomím plurality etických přístupů, která je pro dvacáté století příznačná. Třetí, závěrečný svazek projektu Přístupy k etice se zaměřuje na hlavní směry a postavy etiky a morální filosofie dvacátého a počátku jednadvacátého století.

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním historickým a filosofickým problémům spojeným s Platónovým dialogem Kritón.Zvláště se zaměřuje na dvě témata vystihující dialog jako celek. Jedním z nich je role tří mluvčích dialogu (Sókratés, Kritón, athénské zákony) a komplexní vztah mezi nimi a autorem díla. Druhým hlavním tématem je problém občanské poslušnosti a související otázka společenské smlouvy. Monografie představuje pluralitu různých odborných přístupů k dané problematice.

Sborník textů anglosaských autorů (M. F. Burnyeat, H. Segvic,D. Sedley, J. M. Cooper aj.) k etickým tématům Platónových dialogů.Studie se zabývají problematikou intelektualistické pozice, Platónovouetikou ctností či maximou „připodobnění se bohu“. Sestavila předmluvu napsal J. Jirsa.

Podtitul: K Platónově praktické filosofii Jaká duše, takový život, taková obec – tato klíčová premisa se vrací v řadě variací v celém Platónově díle, v němž neustále připomíná původní sepětí filosofické teorie s pestrým živlem praktických záležitostí. Cílem této knihy je představit různé ohledy tohoto prolínání, od otázky „co je ctnost“ přes hledání možnosti ideální filosofické výuky až po ustanovení zákonů, které by lidskou obec ochránily před prudkými zvraty společenského zřízení. Ať už jde o dialogy Menón či Lachés, hledající výměr ctnosti, o Ústavu a její úvahy o ideální obci, či o podrobně propracované Zákony, lidská duše a její vědění zůstává tím, co podmiňuje politické uspořádání i každodenní rozhodování jejích obyvatel. Takto morálně chápané vědění je primárně poznáním dobrého a zlého – jeho důležitost pak spočívá v tom, že je pro lidskou bytost spontánně závazné: ať už si to uvědomujeme či nikoli, naše jednání je vedeno tím, jak duše chápe povahu a rozdíl dobra a zla. Každé vědění, včetně definičního poznání ctnosti, je proto nevyhnutelně praktické.

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním hermeneutickým i filosofickým problémům Platónova dialogu Euthyfrón. Autoři se soustředí zejména na tři témata: za prvé na roli obou jeho mluvčích, za druhé na filosofický problém zbožnosti a za třetí na otázku, zda lze v dialogu nalézt rozvinutou teorii idejí.