Kniha s pevnými listy, klasickými ilustracemi a novými říkadly pomůže dětem získat základní představu o střídání ročních dob. Veselé říkanky doprovázené nezapomenutelnými ilustracemi pomohou našim nejmenším rozvíjet jazykový cit a hravou formou je seznámí s jednotlivými měsíci od jara až do zimy. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Poslední díl autobiografické trilogie volně navazuje na dva předešlé díly. Psychotické onemocnění, jehož součástí jsou deprese, mánie a panické úzkosti, zasahuje do všech oblastí autorčina života: ta popisuje své studium další vysoké školy, průběh psychoterapií, soužití s partnerem a pejskem Barykem, vztahy s rodiči, psychology, psychiatry, kamarády a známými i s tajemným panem doktorem, který ji doprovází životem již řadu let. Jak podtitul napovídá, autorka se vrátila po letech invalidního důchodu do práce, a to hned na několik pozic: peer konzultantky, odbornice na destigmatizaci a důvěrnice pro pacienty psychiatrické nemocnice. Deníkový charakter knihy i odvaha otvírat třináctou komnatu zesilují autenticitu textu a dovolují nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše. Posuďte sami, nakolik se jí to povedlo.
ŽIVOT velkými písmeny je autobiografický román Markéty Dohnalové alias Michaely Malé. Je volným pokračováním trilogie Homo psychoticus. Kniha zachycuje autorčiny strasti a radosti všedních dnů, tak, jak je může žít žena se schizofrenií. S tou se autorka potýká již od svých 16-ti let, diagnostikovanou ji má však až od svých 25-ti let.Obyčejné ale i neobyčejné zážitky, každodenní boj o normalitu, úvahy nad životem, nad nemocí, … touha uspět. Název vystihuje prožívání světa který autorku obklopuje. Jestli se dříve života bála, dnes přijímá jeho výzvy a žije naplno. Výsledkem je život plný zážitků, které autorka dříve neznala, či si je neuvědomovala a neprožívala.
Autorský kolektiv: Malá Michaela, Možný Petr, Bankovská Motlová Lucie, Mičolová Dana. Přestože duševní nemoci pomalu přestávají být tabuizovány, stále přetrvává řada předsudků jak o těchto onemocněních, tak o lidech, kteří s nimi mají zkušenost. Zatímco pacienti se žaludečními vředy nebo po operaci srdce o svém zdravotním stavu bez zábran hovoří, lidé s psychózou tak činí spíš výjimečně – bojí se odsudků, zaškatulkování, posměchu, vyřazení ze společnosti. Rozhovory s těmi, kteří vyšli z ulity a dokázali o své nemoci, jejím průběhu a životě s ní otevřeně mluvit, jsou krokem k destigmatizaci osob s duševním onemocněním. Může nás překvapit, že jde o lidi ze všech společenských skupin, s nejrůznějším nadáním, často se specifickými zájmy; možná nás překvapí i to, že zakládají rodiny a žijí naplněné a pestré životy, které se nijak neliší od těch našich – dokud do nich nezasáhne ataka choroby. Ta se však dá zvládnout s pomocí dobrého lékaře, medikace a psychoterapie, jak vyplývá ze všech osmi příběhů. Kéž je tato kniha zrcadlem těm, kteří nevědí, a motivací k léčbě, nadějí a inspirací těm, kteří vědí.
Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok. Autorka dokonale ilustruje soužití s nemocí, na niž — přesněji na některou z jejích forem — stůně asi jeden člověk ze sta. Přestože jde o postižení velmi časté, ani nejbližší okolí nemocných si nedokáže představit jejich utrpení často jen málo ovlivnitelné moderní terapií, které může pacienty přivést až na hranici sebevraždy. „Homo psychoticus je mimořádně cenná kniha. V záplavě braku a vymyšleností, které si s duševními poruchami a onemocněními jen nebystře a nevzdělaně hrají, představuje kus těžce získané skutečnosti.“ MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, Thomayerova nemocnice Praha
Upřímná výpověď o životě s psychotickým onemocněním je volným pokračováním knihy Homo psychoticus, která čtenářům přiblížila minulost autorky, mnohdy psychotickou přítomnost a plány do budoucna. Kniha končila přijetím na vysokou školu. Druhý díl tak dává nahlédnout do studia školy se sociálním zaměřením, již si autorka zvolila pro splnění snu pracovat jako sociální poradce pro lidi s duševním onemocněním. Kniha je zajímavá i z hlediska prožívání intenzivní psychoterapie, kterou autorka prochází s „doktorem B“. Je o psychiatrických lécích, co od nich očekává pacient, co lékař. Je o hledání sebevědomí, touze uspět a obstát ve světě „normálních“ lidí, ale i o úplně všedních dnech a soužití s přítelem, jehož si autorka vybrala za životního partnera, milence a kamaráda do pohody i nepohody. Je o vztazích s lidmi, jak v nich obstát a prožívat je s vnitřním uspokojením. Forma připomíná deníkové zápisky a jako osoba důvěrníka v nich figuruje lékař, který autorku již řadu let doprovází prostřednictvím korespondence, jež mezi nimi funguje.
