The book is primarily shaped as an introduction to fictional worlds theory. It critically examines all the scholarly sources regarding the theory, its inspiration and application: namely logic, semantics, aesthetics, and linguistics, as well as intertextuality, transduction, and fictional and historical narration.
"The four studies which make up this book represent four particular attempts to enter the most recent issues in Czech narratology, such as realist narration, fictional reference and representation, descriptivity and narrativity, fictional worlds theory, and the role of stories in the sciences and humanities. While each of the studies represents a certain unit as such, in connection with the other three studies the plurality of the role narration and narrativity in our world can be argued to be present"--Back cover
Kolektivní monografie věnovaná dílu Milana Kundery navazuje na stejnojmennou mezinárodní konferenci konanou v Brně v roce 2009. Publikace spojuje příspěvky odborníků k jednotlivým aspektům díla Milana Kundery (Češka, Kosková, Richterová) se studiemi (literárních) historiků a teoretiků, kteří se vyslovují ke konkrétním problémům tvorby tohoto autora (Pavel, Steiner, Koten, Sládek), nechybí ani pohledy z jiných oborů (Scarpetta). Analyzováno je hlavně Kunderovo dílo beletristické, především v jeho estetických a ideových souvislostech, středem zájmu jsou též autorovy eseje a jeho celkový filozofický a kulturní odkaz, a to napříč uměleckými médii.
Kniha se pokouší zevrubně podchytit a interpretovat dějiny způsobů přemýšlení o literárním díle, které bychom dnes mohli nahlížet jako ty jednotlivé etapy formulování základních problémů poetiky, jež určily formování okcidentálního strukturálního myšlení v oblasti literární vědy. Zkoumání těchto dějin okcidentální poetiky je prvotně vymezeno rozlišením dějin poetiky a kritiky. Autor se věnuje analýze konkrétních období poetologického myšlení a jejich koncepcí v průběhu dvou milénií - od systematického pojetí Aristotelova po strukturalistickou doktrínu Pražské školy. Tímto historicko-teoretickým přístupem se snaží systematicky rekonstruovat rámec, v němž můžeme nahlédnout původ a dnešní relevantnost jednotlivých teoretických přístupů. Kniha zároveň poskytuje velmi užitečné teoretické zázemí pro možné porozumění moderní, tzn. poválečné poetice, jejím zdrojům a směřování.
Lubomír Doležel (1922) je jedním z nejvýznamnějších českých lingvistů a literárních teoretiků. Jeho vědecké dílo, které se opírá o strukturalistickou tradici Pražské školy a o některé koncepty analytické filozofie, logiky a sémiotiky, vzbuzuje již více než půl století zájem mnoha odborníků z nejrůznějších vědních odvětví. Heterologica jsou toho zřejmým důkazem: shromažďují studie čtrnácti domácích a zahraničních badatelů. V první části knihy jsou to příspěvky týkající se Doleželova lingvistického a poetologického zkoumání, druhá část se soustřeďuje na problematiku teorie fikčních světů, k jejímuž založení a systematizaci Lubomír Doležel přispěl zásadním způsobem. Cílem autorů těchto prací bylo poukázat na vliv a přínos Doleželova díla v oblastech jejich vlastního odborného zájmu: v rámci lingvistiky, logiky, teorie literatury, naratologie, ale také filmových a divadelních studií. Heterologica vycházejí u příležitosti Doleželova významného životního jubilea.
Kniha propojuje literárněteoretický rámec fikčních světů s konceptem realistické prózy v české literatuře. Teorie fikčních světů je v českém prostředí etablována, avšak došlo k nedorozumění ohledně terminologie mezi fikčním a fiktivním. Tato teorie se často mylně vztahuje pouze na fantastické světy, což omezuje její aplikaci na realistickou literaturu. Nejlepším způsobem, jak tuto limitaci překonat, je aplikace teorie na realistickou prózu a realistický román, který je středobodem knihy. Monografie je rozdělena do tří částí. První část se zaměřuje na ustavení žánru realistického románu v uměleckých a literárněhistorických kontextech. Představované koncepty a strategie se uplatňují v teoretickém návrhu realistického fikčního světa, který je jádrem knihy. Druhá část se věnuje české realistické próze konce devatenáctého století a jejím vývojovým souvislostem s osmnáctým a devatenáctým stoletím. Třetí část se zaměřuje na sociální a socialistickorealistické fikční světy, český psychologický román a specifika českých vědecko-fantastických románů. Kniha vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.
Kniha „Teorie vyprávění v kontextu Pražské školy“ představuje ty teoretické návrhy, strategie a koncepty, které vznikly v rámci Pražské školy literárněvědného strukturalismu a které nějakým způsobem souvisejí s mnohaletou světovou tradicí teorie a analýzy vyprávění. Tyto souvislosti jsou nahlíženy jak na úrovni pouhé ideové podobnosti, tak i na úrovni skutečných kontaktů a inspirací obou teoretických oblastí.
Kniha předkládá exkurz do historie a současnosti teoretického výzkumu literární postavy, jedné z kategorií, která je součástí teoretického zkoumání vyprávění od jeho počátků až do současnosti. Výběrově se věnuje systémovým pokusům o objasnění fenoménu literární postavy, představuje jejich souvislosti a vývoj, analyzuje teoretické koncepce usilující o ontologii literárních postav.
