Vladimír Rimbala Livres

Africké večery jsou plné tajemství. Skrývá se v nich strach z neznáma, neklid, rozechvění. Mezi prodlužujícími se stíny a posledními paprsky zapadajícího slunce zní tichý šepot, s postupujícím přítmím čím dál srozumitelnější. Hovoří nejen o událostech právě uplynulého dne, ale ožívají v něm i dávno zapomenuté příběhy. Kouzlu Afriky podlehl hned na své první cestě v roce 1965 i autor této knížky. Od těch dob navštívil subsaharskou Afriku mnohokrát. I z této knížky zní píseň divočiny, plíživé kroky šelem, troubení slonů, řev lvů, chechtot hyen, zašplouchnutí jezerní hladiny, uzavírající se za obrovským krokodýlem. Promítá se v ní však i mnoho podivuhodných lidských osudů, z nichž některé se ztrácejí v neznámu.

Závěrečný díl volné trilogie (Smrt ve sloní trávě, Šepot buše, Ve stínu baobabů) o zvířatech, tajemstvích a magických obřadech Afriky se tentokrát zaměřuje na tajemné čarodějnické rituály, podivné události z historie i pátrání po některých vědě stále neznámých zvířatech, o jejichž reálné existenci jsou místní obyvatelé na základě svých zkušeností přesvědčení. Věnuje se ale i historii objevování těch, která dnes již ztratila svou záhadnou masku a stala se součástí běžné zoologie. To ovšem neznamená, že by autor zapomínal na to, co ho od jeho prvních cest do Afriky lákalo nejvíc - na velká divoká zvířata a s nimi prožitá dobrodružství. O tom svědčí i bohatá barevná příloha. Jak skončil levhartí muž, který se chystal roztrhat vlastní sestru? Udržuje se v západní Africe stále kult nesmrtelných, ztělesňovaných hrozivými hrobovými soškami? Existují dosud v příšeří pralesa tajemné svatyně džu-džu? Proč příznačný had zabíjel jen ženy? A co je pravdy na tom, že moře čas od času vyplaví zlaté a stříbrné mince z pokladu, který prý pirátský kapitán Roberts ukryl kdesi v podmořské jeskyni u pobřeží malého ostrůvku Suridé?

Ucelený a čtivý pohled na historii objevů zkamenělých pozůstatků různých pravěkých tvorů, které se do dnešní doby našly na území Čech, Moravy a Slezska. Tvorové, jež obývali naši planetu před mnoha desítkami milionů let, představují pro mnoho z nás živočichy záhadné, fascinující a mnohdy až děsivé. Často se s nimi setkáváme ve filmech jako Cesta do pravěku nebo Jurský park, ale notoricky známí jsou též z obrazů a ilustrací Zdeňka Buriana, které si oblíbily celé generace dětí i dospělých. Za to, že tato vyobrazení dinosaurů odpovídají ve velké míře realitě, vděčíme především výzkumům zkamenělin, které člověk od pradávna nachází takřka po celém světě. A ač se to mnohým může zdát překvapivé, Česká republika v tomto ohledu není výjimkou.