Libuše Jarcovjáková Livres

Kniha Černé roky přináší syrové fotografické a literární deníky z let 1971–1987 undergroundové fotografky Libuše Jarcovjákové. Zachycuje černobílou všednost normalizační Prahy, odhaluje krásu i marasmus doby a nahlíží do života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu. Experimentální editorský přístup spojuje Libušinu fotografickou a literární tvorbu, oscilující mezi monografií a intimními deníkovými zápisky. Díky syrovosti a autenticitě nabízí Černé roky unikátní portrét nepoddajné umělkyně v jejích divokých letech. Libuše Jarcovjáková, absolventka FAMU a dlouholetá pedagožka, se účastnila významných výstav, ale velké publikace se dočkala až v rámci tohoto projektu. Její život byl plný extrémů – žila v hospodách, pracovala noční směny, fotila v pololegálních gay klubech a učila češtinu Kubánce a Vietnamce, přičemž se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. Znala českou fotografickou elitu a v Japonsku fotila pro světové značky. V černobílé všednosti komunismu překračovala hranice západních zemí a společenských stereotypů. Černé roky dokumentují skutečné životy lidí v 70. a 80. letech a Libuše se svérázně postavila proti potratové komisi, estébákům i komplikovanému otci, vše zachycovala ve fotografiích a psaní.

Kniha Libuše Jarcovjáková – T-Club je unikátní fotografickou publikací, která nabízí pohled pod pokličku legendárního LGBT+ klubu v Praze. Fotografie vznikly mezi lety 1983 až 1985, tedy v období normalizace. Přesto kniha zobrazuje svobodu, zábavu a uvolnění, jež lidé v tomto klubu nacházeli. Nebáli se tam uvolnit, užít si života a odhodit zábrany, což v běžném životě a mimo prostory T-Clubu v takové době rozhodně nebylo možné. Jarcovjáková byla v T-Clubu častým a pravidelným hostem. Na místě jste v té době mohli potkat osoby jakéhokoliv věku, krásné mladé muže i krásné mladé ženy, stejně jako urozené pány, kteří si sem na chvilku odskočili od svých rodin. Ale také třeba tajné policajty. Kniha od Libuše Jarcovjákové T-Club je první publikací, která tento fenomén mapuje. Kniha má 256 stran, na nichž najdete dechberoucí černobílé fotografie. Za zmínku stojí i její perfektní grafické zpracování.

Supersonico je čistě fotografický, vizuální, autorský projekt redaktorky Lucie Černé a fotografky Libuše Jarcovjákové. Kompaktní svět jejích fotografií se rozchází a znovu propojuje, komunikuje spolu a stojí na rozporech. Fotografie je zde živým médiem, osobní výpovědí, mapováním území. Syrové, neostré černobílé analogové obrazyse mísí s barevnými digitálními shluky dat a fotografiemi pořízenými mobilním telefonem. Bohatost a rozmanitost materiálu, která na první pohled nesouvisí, je vizuální pouť. Exkurze do světa umělcovy imaginace, která byla donedávna skryta. Kniha obsahuje 100 barevných a černobílých fotografií pořízených od 90. let do roku 2022.

Kniha Ženy 60+ s podtitulem Už nic nemusím, ale můžu hodně orální historičky Pavly Frýdlové a fotografky Libuše Jarcovjákové představuje deset vyprávění jedenácti inspirativních českých žen ve věku mezi šedesáti a sedmdesáti třemi lety. Navzdory všeobecným očekáváním společnosti jsou i ve třetím období svého života stále veřejně aktivní, ať už v neziskovém sektoru, a to zejména v organizacích pro ženy, v umění, spolkovém životě, profesním nebo akademickém prostředí. Ekoložka, amatérská divadelnice, podnikatelka, včelařka, sociální pracovnice, ale i léčitelka nebo politička v knize sdílejí vlastní perspektivu - pohled zralé ženy, která má co nabídnout nejenom svým vrstevnicím, ale i ženám o generaci nebo dvě mladším. A samozřejmě celé české společnosti.

Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? Jak se na vztahu mezi matkou a dcerou projeví, když do něj vstoupí vnější agrese? A naopak, jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit. Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: „Mami, miluju.“ Navzdory všemu to samy potřebují slyšet. Fotografie v knize jsou dílem renomované fotografky Libuše Jarcovjákové.