Lubomír Kopeček Ordre des livres

Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Trojice, která významně ovlivnila vývoj v naší zemi. Při pohledu na dějiny uplynulých desetiletí nevidíme nikoho, kdo by se jim vyrovnal hloubkou stopy, již po sobě zanechali. Zdaleka nejde jen o jejich prezidentskou roli, všichni tři i předtím tvořili moderní českou historii. Jejich činy a rozhodnutí často stály u zlomových okamžiků a určovaly politické směřování. O málo postavách polistopadového vývoje se vede už přes třicet let tak intenzivní polemika jako o každém z nich. Text této knihy je unikátní, protože zblízka sleduje osudy Havla, Klause a Zemana souběžně. Nabízí tak nejenom příležitost pochopit, co stálo v pozadí jejich kroků, ale také tuto trojici z různých úhlů srovnávat. Zvláštní pozornost je věnována jejich vzájemnému stýkání a potýkání, jež se silně obtisklo do posledních desetiletí české politiky. Kniha dále detailně a otevřeně přibližuje odlišný charakter vůdcovství, které ztělesňovali v klíčové době politické a ekonomické transformace. Nevyhýbá se ani osobním a rodinným charakteristikám, intimním vztahům, jež je ovlivňovaly. Atmosféru jejich životů dokreslují dobové fotografie.

Publikace autorů z Masarykovy univerzity v Brně představuje koncentrovaný pohled na současnost a minulost české politiky. Zachycuje klíčové vývojové trendy posledních desetiletí a století a také analyzuje, jak politiku a politický systém ovlivňuje dědictví z komunistické i předkomunistické éry. Autoři tím výrazně reflektují skutečnost, že v dramatických změnách sametové revoluce a následných letech je možné najít řadu souvislostí, které pomáhají vysvětlit dnešní stav naší politiky.

Silvio Berlusconi, Geert Wilders, Frank Stronach, Viktor Uspaskich, Vít Bárta, Tomio Okamura a Andrej Babiš, to jsou jen některá jména politických podnikatelů, kteří vytvořili vlastní stranu a vstoupili s ní do politiky. Přestože tento fenomén silně ovlivňuje řadu let politický a společenský život v České republice, příliš se o něm neví a nebyl dosud podrobně analyzován. Pro správné porozumění politické situaci, v níž se nyní nacházíme, je to však nezbytné. Tato průlomová práce nabízí zasvěcenou a důkladnou analýzu podnikatelských stran, přičemž důraz je kladen na strany působící dnes či v nedávné minulosti v České republice. Mapuje jejich zrod, vývoj, témata, s nimiž dokázaly oslovit voliče, i to, čím se tito voliči vyznačují. Zvláštní místo v analýze jednotlivých stran má stranická organizace a role lídra-zakladatele v ní. Podle velikosti finančních, mediálních a dalších zdrojů lídra i podle jeho rozhodnutí, zda vytvořit územní struktury a členskou základnu, či ne, nabízí inovativní typologii těchto stran. Zachycuje tak politický fenomén, který dnešní Českou republiku významně ovlivňuje, a zasazuje jej do širších souvislostí proměny současné politiky v západních demokraciích.

Málokterý politik vyvolává tak silné emocionální reakce jako Miloš Zeman. Dělá to cíleně a baví ho to. Má jak četné vášnivé odpůrce, tak nadšené příznivce. Silné nejsou jen vyvolané vášně, silný je také jeho životní a hlavně politický příběh odehrávající se přímo na stránkách této knihy. Od mládí a studentských let až po současné prezidentství. Text poutavě zachycuje všechny zásadní momenty a kroky, kterými ovlivnil českou politiku, jakými jsou například jeho výrazné vystoupení v roce 1989 nebo uzavření Opoziční smlouvy s Václavem Klausem o necelou dekádu později. Pozornost je věnována také záležitostem méně známým a možná i zapomenutým, například jeho futurologickým intelektuálním vizím či tomu, že začátkem devadesátých let minulého století hlásal liberalismus a brojil proti populistům. Jeho politické kroky, vítězství i debakly, pobyt ve zdánlivém ústraní na Vysočině i návrat do vysoké hry, kontroverzní výroky a činy, hradní ekipa, kterou kolem sebe shromáždil, včetně svérázného mluvčího, to vše názorně vysvětluje a dokládá, proč je právě on vytrvale „u vesla“.

Naše země po listopadu 1989 prožila dynamický vývoj, který radikálně změnil její tvář. Kniha Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997 nabízí ucelené zachycení této zajímavé doby, jejíž někteří aktéři mnohdy utvářejí i dnešek. Čtivě psaný text je vystavěn na důkladné analýze klíčových událostí a zlomových momentů od zhroucení komunistického režimu do takzvaného "sarajevského atentátu". Čtenář má možnost nahlédnout do nitra Občanského fóra, hlavního aktéra přechodu k demokracii z přelomu osmdesátých a devadesátých let, sledovat zrod české pravice a levice, výbušné spory kolem lustrací, ekonomické transformace, česko-slovenských vztahů, stejně jako zákulisí sestavování vlád nebo skandálů, které otřásly politickou scénou. Plastické zachycení tehdejší politiky dokreslují dobové fotografie zachycující specifickou atmosféru této unikátní etapy českých dějin.

Jak vznikla Opoziční smlouva? Jaká byla role Václava Havla, Miloše Zemana, Václava Klause, Josefa Luxe či Jana Rumla? Z čeho se zrodila krize v České televizi a jaké byly její důsledky? Existují zahraniční analogie Opoziční smlouvy? Vedlo spojenectví ČSSD a ODS z let 1998–2002 k deformaci či tunelování demokracie? Proč se česká politika barbarizovala? Čtivá práce známého politologa je pokračováním jeho předchozí knihy Éra nevinnosti. Česká politika 1989–1997. Autor zde mapuje důležitý předěl v dějinách české politiky, spojený s kontroverzní Opoziční smlouvou, a nabízí pronikavou analýzu klíčových událostí této doby. Text doplňují dobové fotografie, které dokreslují specifickou atmosféru let 1998–2002.

Podtitul: Opoziční smlouva a česká politika 1998–2002. Jak vznikla Opoziční smlouva? Jaká byla role Václava Havla, Miloše Zemana, Václava Klause, Josefa Luxe či Jana Rumla? Z čeho se zrodila krize v České televizi a jaké byly její důsledky? Existují zahraniční analogie Opoziční smlouvy? Vedlo spojenectví ČSSD a ODS z let 1998–2002 k deformaci či tunelování demokracie? Proč se česká politika barbarizovala? Čtivá práce známého politologa je pokračováním jeho předchozí knihy Éra nevinnosti. Česká politika 1989–1997. Autor zde mapuje důležitý předěl v dějinách české politiky, spojený s kontroverzní Opoziční smlouvou, a nabízí pronikavou analýzu klíčových událostí této doby. Text doplňují dobové fotografie, které dokreslují specifickou atmosféru let 1998–2002.

Žádný politik kromě Václava Havla nezanechal tak výrazný otisk v české polistopadové politice jako Václav Klaus. Jeho kariéra je pozoruhodným obrazem schopnosti získat moc, strategického myšlení a silné vůle v politickém boji. Klaus vyvolává silné emoce, ať už odpor, nebo sympatie, a jeho vliv přesahuje hranice České republiky, což tvoří fenomén Václav Klaus. Zajímavé je, že se často ukazuje, že má pravdu v otázkách, které budí největší vášně. Kniha známého brněnského politologa se zaměřuje na Klausovu politickou kariéru, mapuje jeho vzestup po sametové revoluci, strategii, která mu zajistila dominantní postavení v devadesátých letech, jeho vládu, politické pády a prezidentské působení. Pozornost je věnována klíčovým momentům, jako byla Klausova role při dělení Československa a kupónové privatizaci. Zohledněn je i vztah k Václavu Havlovi a Miloši Zemanovi. Kniha přináší zasvěcený pohled na Klausovo myšlení, včetně jeho kritiky Evropské unie a boje proti registrovanému partnerství, a nabízí čtivé shrnutí více než dvou desetiletí české polistopadové politiky, v jejímž rámci se jeho kariéra utvářela.

Českou politiku tradičně provází nestabilita koaličních vlád. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 do současnosti se vystřídalo už 11 vládních kabinetů, jejichž průměrná životnost byla necelé dva roky. V evropské srovnávací perspektivě je na tom Česká republika podobně jako Itálie nebo Belgie, které patří k zemím s nejmenší trvalostí vlád v rámci Evropské unie. To je doprovázeno fenoménem tzv. přechodných vlád, které nastupují v situaci politické krize, jejichž specifikem je více či méně úřednický či technokratický („odbornický“) charakter. Hlavním cílem knihy je přiblížit a srovnat případy takovýchto úřednických a polopolitických vlád a zamyslet se nad tím, proč k tomuto řešení politická elita sahala a jak se v tom odráží starší česká politická tradice a myšlenkové stereotypy. Autoři se proto vedle detailního pohledu na dva případy takovýchto vlád – vlády Josefa Tošovského (1998) a Jana Fischera (2009/10) – věnují i jejich kořenům v československé politické historii, a to v meziválečné éře a v prvních polistopadových letech.