Svazek přináší dvě Sartrova stěžejní prozaická díla – povídkový soubor Zeď (1939) a román Nevolnost (1938). Zeď vyšla rok po proslulém románu Nevolnost a obě díla pak vyústila na poli filosofickém spisem Bytí a nicota, který založil autorovu slávu jako ateistického existencialisty, ovlivněného filosofií Martina Heideggera.
Příručka přináší podrobné návody na pěstování hub - žampionů, hlívy, houževnatce, penízovky, lanýžů ad. Stručně seznamuje s historií pěstování hub a léčivými účinky některých druhů. Představuje nejvhodnější houby pro domácí pěstování, u každého druhu jsou uvedeny vlastnosti, postup a metody pěstování, sklizeň. Podrobně se věnuje jednotlivým postupům pěstování (na slámě, v plastových nádobách, na dřevě, ve volné půdě ad.). Text je doplněn přehlednými tabulkami. V závěru knihy jsou uvedeny zásady správné úpravy hub, čištění, sušení, zmrazování a několik kuchařských receptů.
Dětství, třicátá léta a Paříž - to jsou tři dominanty Sabatierovy trilogie Švédské zápalky, Tři mentolová lízátka a Lískové oříšky a k těmto třem dominantám se v posledním dílu trilogie řadí ještě další - francouzský venkov, kraj Saugues. V první části trilogie francouzskéhospisovatele, jejímž hrdinou je osiřelý chlapec Olivier, ožívají uličky Montmartru první poloviny 30. let, děj druhé části se odehrává v odlišném prostředí zámožných Olivierových příbuzných, kteří chlapce adoptovali. Závěrečný díl vypráví o Olivierově pobytu u dědečka a babičky v Auvergni, kde chlapec poznává tradice kraje a sbližuje se s jeho obyvateli.
Mon cher Max... Mon cher Martin... Du 12 novembre 1932 au 18 mars 1934, entre l'Allemagne et les États-Unis, deux amis s'écrivent. Max, l'Américain, parle de sa solitude depuis le départ de son ami ; Martin, l'Allemand, lui raconte sa nouvelle vie dans une Allemagne qu'il peine à reconnaître tant elle est défigurée par la misère. Au fil des lettres, inexorablement, Martin et Max s'éloignent l'un de l'autre. D'autant que Max est juif... Écrit en 1938, ce texte cinglant et visionnaire était depuis longtemps tombé dans l'oubli. Publié pour la première fois en France en 1999 par les Éditions Autrement il connaît depuis lors une formidable renaissance.
Vzpomínání pro syna Honzu. „Budeme spolu vzpomínat,“ tak uvozuje Dagmar Steinová knihu svých memoárů na období let 1922 až 1959. „Vzpomínání, to jsou vlastně svého druhu kapitoly, které na sebe ani nemusejí přesně časově navazovat. Paměť je věc ošidná, dokáže nejen vymazat nebo třebas jen zakrýt všelijaké zážitky či zkušenosti, ale ráda přebíhá od jednoho tématu k druhému, z doby zcela nedávné do vzdálené minulosti a naopak.“ V duchu řečeného přistoupila Dagmar Steinová k psaní svých vzpomínek, někdy detailních, někdy strohých, s množstvím odboček při popisu lidí, které potkala, či scén, které se jí vryly do paměti. Čtenáře nepřesvědčuje, ani je se je nesnaží svým psaním okouzlit. Je přímá a zároveň sdělná. S ohledem na pestré životní osudy čeká na čtenáře čtivo poutavé, leckdy napínavé - a upřímné.
The Great War changed everything and the years following it were tumultuous - most of all for those who lived the war first-hand. Maugham himself is a character in this novel of self-discovery and search for meaning, but the protagonist is a character named Larry. Battered physically and spiritually by the war, Larry's physical wounds heal, but his spirit is changed almost beyond recognition. He leaves his betrothed, the beautiful and devoted Isabel. He studies philosophy and religion in Paris. He lives as a monk. He witnesses the exotic hardships of Spanish life. All of life that he can find - from an Indian Ashrama to labor in a coal mine - becomes Larry's spiritual experiment as he spurns the comfort and privilege of the Roaring '20s. Maugham's theme is the contrast of spiritual content between Larry and the growing materialism and sophistication of those he left behind - and the surprising irony of where both of those paths lead.
Studie o jeho životě a díle: Gilbert Lely navázal na práci Maurice Haina a uspořádal faktografický materiál, který se zachoval a na jehož základě zrekonstruoval průběh hlavních afér Sadova života, čímž završil proces očišťování od žurnalistických pomluv, které zatemnily Sadův literární a vědecký význam na více než sto let.
Dans Folioplus classiques, le texte intégral, enrichi d'une lecture d'image, écho pictural de loeuvre, est suivi de sa mise en perspective organisée en six points - mouvement littéraire - les lumières et leurs ombres; genre et registre - épistolarité et pluralité des registres; l'écrivain à sa table de travail - ordre et désordre des lettres; groupement de textes - j'écris ou je t'écris? le destinataire en question; chronologie - laclos et son temps; fiche - des pistes pour rendre compte de sa lecture. Sommaire - 'Les Liaisons dangereuses'; Dossier - du tableau au texte - analyse du Baiser à la dérobée; le texte en perspective - mouvement littéraire - les lumières et leurs ombres; genre et registre - épistolarité et pluralité des registres; l'écrivain à sa table de travail; groupement de textes - J'écris ou je t'écris? - le destinataire en question; chronologie - laclos et son temps; éléments pour une fiche de lecture; L'adaptation cinématographique de Stephen Freares - Stephen Frears et son adaptation des 'Liaison dangereus' de Choderlos de Laclos.
Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V šestnácti letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.
«Donc j'étais tout à l'heure au Jardin public. La racine du marronnier s'enfonçait dans la terre, juste au-dessous de mon banc. Je ne me rappelais plus que c'était une racine. Les mots s'étaient évanouis et, avec eux, la signification des choses, leurs modes d'emploi, les faibles repères que les hommes ont tracés à leur surface. J'étais assis, un peu voûté, la tête basse, seul en face de cette masse noire et noueuse entièrement brute et qui me faisait peur. Et puis j'ai eu cette illumination.Ça m'a coupé le souffle. Jamais, avant ces derniers jours, je n'avais pressenti ce que voulait dire "exister"».
Nejúspěšnějším Crébillonův román je "Blouznění srdce a rozumu" (1736-1738). Sedmnáctiletý šlechtic Melcour v něm vypráví o svém vstupu do společnosti, o tápáních a nejistotách, které přitom prožívá. Touží poznat cit lásky v ryzí podobě, ale místo s citovostí se Melcour setkává jen s citovým chladem a hrou, místo s láskou s vypočítavostí, ješitností a cynismem. Crébillon tak nepřímo soudí svou společnost jako svět bez budoucnosti . který si svou zahálčivostí a rozkošnictvím připravuje vlastní zkázu. Náznakem pravé lásky, jež pro hrdinu zůstává neproniknutelným citem, je krásná Hortense, tvořící se svou neznámou společnicí dvojici jako vystřiženou z rokokové rytiny Watteauovy a v protikladu k Meilcourovu poblouznění citovým zmatkům obestřená melancholickou moudrostí a vyvážeností citu a rozumu.
Durant toutes ces années, le prophète a côtoyé les collines, conversé avec les vents et murmuré au creux des arbres. Étranger au peuple d'Orphalese, il a pourtant appris à le connaître et à l'aimer. Or, à l'heure de repartir vers sa terre natale, il éprouve une grande tristesse. Car c'est au sein de ce peuple, grâce à tout ce que lui a insufflé ce lieu, qu'il a pu mûrir la sagesse qu'il va désormais dispenser. Et c'est à Orphalese qu'à l'heure de l'adieu, dans un ultime échange, il s'accomplit comme prophète. On l'interroge sur les grandes préoccupations humaines et, inlassablement, il chuchote sa réponse avec tendresse et compréhension, sans dogmatisme. Long poème en prose, Le Prophète nous livre une conception de la religion qui est une conception de la vie. Étonnamment moderne, le panthéisme de Khalil Gibran conduit le divin vers des régions accessibles à tous. Nul besoin d'être chrétien du Liban, comme son auteur, pour se laisser bercer par le doux balancement des phrases. D'une grande indulgence envers les faiblesses de l'homme, mais aussi d'une grande confiance dans ses possibilités, cette modulation de L'Ecclésiastique, publiée en 1925, est sans doute le texte auquel Gibran a consacré le plus d'efforts. --Sana Tang-Léopold Wauters
Constance Keating has lived a life of exile alienated from her family and from Ireland. Now she has returned home to die. While that process takes place she replays the fragments of her past. And, as the Christmas tree awaits its day, so she also waits, hoping that the outcome will be on her terms.
„Ostrov Tučňáků“ A.France vyšel koncem roku 1908 a způsobil rozruch na poměrně dlouhou dobu. Byl totiž parodií a satirou na kdeco v - soudobé, minulé a dokonce budoucí společnosti, zejména francouzské. „Tučňáci“ jsou vlastně Francouzi. Vznikli jednoduše: zbožný a ctihodný mnich Mael ztroskotal ďábelským řízením na jakémsi arktickém ostrově. Po všech strastech bezmála slepý a hluchý nepodléhá nicméně svému trudnému osudu a jme se hledat lidi. Nevěřící, které by mohl obrátit na víru křesťanskou. Ve své nevidomosti považuje právě tučňáky za pohany, jejichž duše je nutno spasit
Novel depicting Victorian industrial society.
A qui David Lodge veut-il dire ses quatre vérités ? A Adrian, l'écrivain qui ne se remet pas d'un premier succès des années auparavant ? A Eleanor, sa femme, avec qui il vit retiré à la campagne ? A Sam, leur ami d'université qui a réussi à Hollywood dans les feuilletons télévisés ? A Fanny Tarrant, la jeune journaliste effrontée qui publie un article féroce sur Sam dans un journal du dimanche ? Sur qui se refermera le piège imaginé par Sam avec la complicité d'Adrian ? Brillant, toujours drôle, David Lodge s'intéresse au conflit entre littérature et tiques.
Sociálně otřesný pohled na nepředstavitelně nízké životní podmínky indických luliů, kteří pracují na čajovníkových plantážích v nezdravě vlhkém údolí Asámu.
Die besten Pilze zum Selberziehen – von Austernpilz und Braunkappe bis zu Shiitake und Champignon, verschiedene Kultivierungsmethoden, Ernte und Verwertung, Rezepte, getrocknete Pilze in der Küche.
Dans le roman Creezy, récompensé par le prix Goncourt en 1969, un dramaturge français de renom revient à la prose après douze ans consacrés au théâtre. Ce récit explore un amour tumultueux entre un homme politique établi et la célèbre photomodele parisienne Creezy, dont le nom évoque la folie et l'absurde. Leur passion se heurte à l'incapacité de Creezy à franchir les barrières d'un monde différent, mettant en lumière les tensions entre les classes sociales et les réalités de la vie moderne. À travers une écriture empreinte de grotesque, Marceau dépeint les désirs et les frustrations de ses personnages, tout en questionnant les normes et les attentes de la société. Ce roman, riche en émotions et en réflexions, offre une critique poignante des relations humaines et des obstacles qui les entravent.
Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.
V tragickém příběhu dvou lidí soustřeďuje autor svou pozornost především na problém lidské integrity a suverenity.
