František Znebejánek Livres

Kniha je analýzou teorií a koncepcí zabývajících se zrodem, růstem a pádem sociálních hnutí. Zachycuje přibližně stoletý vývoj teoretické reflexe sociálních hnutí, pozornost zaměřuje zejména na historii posledního čtvrtstoletí, které je obdobím konfrontace teorie nových sociálních hnutí a teorie mobilizace zdrojů.

Kniha se zabývá sociologickými teoriemi konfliktu. Její první část poukazuje na problémy spojené s vymezením sociologie konfliktu a uvádí principy, podle kterých jsou uspořádány texty, jejichž předmětem je sociální konflikt. Jejím ústředním tématem je pojetí sociálního konfliktu především v Marxem ovlivněných teoriích konfliktu, v teoriích racionální volby a obecných teoriích konfliktu. Přináší také kritické ohlasy na vybrané teorie konfliktu a ukazuje, v čem spočívají principiální rozdíly a podobnosti těchto teorií. Poskytuje pohled na strukturu pojetí konfliktu v sociologii, umožňuje porozumět východiskům teorií konfliktu a poukazuje na silné stránky a problémová místa těchto teorií. Zabývá se také stavem bádání o sociálním konfliktu jak ve světě, tak v České republice. Závěrečná část se věnuje metodologii a metodice zkoumání sociálního konfliktu. Má vůbec smysl mluvit o sociologii konfliktu? Lze koncipovat obecnou teorii konfliktu? Je možno konflikt vyřešit, nebo jen regulovat? Je pro analýzu rozvinuté moderní společnosti kategorie konflikt ještě užitečná?

Věda se ve svých abstrakcích někdy velmi vzdaluje každodennímu životu lidí. Staví na specifických východiscích tam, kde se život zcela nedůsledně a bez problému žádných „prvních principů“ nedrží. Konflikt a kooperace reprezentují vědecké pojmy, které – stavěny do protikladu – vyjadřují život společnosti, avšak v jednostranné formě. Společenský život je ale jednáním lidí, kteří jsou ve svém vědomí – individuálně nebo skupinově – schopni proměňovat konfliktní jednání v jednání kooperativní a naopak, čímž vytvářejí jednotu těchto protikladů. Kniha proto nabízí jednotnou teorii konfliktu a kooperace, která na meziskupinové úrovni oba protiklady sjednocuje. Originální model proměn meziskupinového jednání představuje nástroj pro analýzu a vysvětlení konfliktního a kooperativního jednání sociálních skupin.

Talcott Parsons (1902 - 1979) je klíčovou postavou 20. století v sociologii, jejíž význam vyvolává dlouhotrvající debaty. Někteří ho považují za inovátora, který posunul sociologickou teorii na novou úroveň, zatímco jiní ho kritizují za spekulativní přístupy a problematické základy. Existuje také názor, že jeho dílo patří minulosti a není relevantní pro současné sociální vědy. Autoři sborníku sdílejí přesvědčení, že Parsonse nelze opomíjet; jeho myšlenky si zaslouží pozornost a návrat k jeho odkazu má smysl. Sborník obsahuje různé příspěvky, které se zaměřují na různé aspekty Parsonsova díla a jeho vliv. Úvodní text Jiřího Šubrta představuje kontext, následovaný analýzou Miloslava Petruska, která zkoumá přechod od struktury jednání k teorii systémů. Pavel Machonin se věnuje osudům Parsonsova díla v Čechách, zatímco Richard Jung zkoumá jeho vliv na českou sociologii a teorii konvergence. Jan Urban přináší vzpomínky na Parsonse, a Jan Balon se ptá, zda byla jeho sociologie "americká". Dále se příspěvky zaměřují na hodnotové kulturní vzorce, pojetí societální komunity a jeho odkaz v medicíně. Témata jako sociální konflikt a Parsonsův vliv na komunitarismus také nacházejí své místo v diskuzi.