Stanislav Denk Livres

V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny. Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou "jako slzy hnána větrem", zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem lakonických básní, majících občas až formu haiku jsou duchovní témata, často zobrazená na pozadí podzimu s tlejícím listím, vichřicí, mrazem a temnotou, nebo naopak žíznivého vysušujícího slunce.

Stanislav Denk je básníkem hodiny mezi psem a vlkem. Většinu jeho každodennosti tvoří školní součty a odečty, malá násobilka a dělení, abeceda a základy pravopisu. Jeho bezprostředním okolím jsou zvlněné roviny polí, smíšené lesy a mělké potoky. Žije tak, aby se o něm vědělo co nejméně. Zaručeně ho potkáte v místech, kde je k dýchání čistý vzduch, kde se třpytí orosený jetel a pietně opečovávané hroby odvádějí pozornost od hromad hnoje a močůvkových žump. V selsky syrovém prostředí, ke kterému mají kavárenští intelektuálové stejný vztah jako yetti k bankomatu, kde však i zlí psi vlídně odpovídají na pozdrav. V jeho básních je přesné určení místa nedůležité - tam je tady a tady je tam, někde je všude a nikde zároveň. V neurčitelném čase, pohyblivém jako hadí instinkt.

Básně Stanislava Denka nejdou jen číst, musí se opakovaně prožít do morku kostí. Je osvěžující v nich vylouhovat zpitomělou mysl. Jsou to palčivé odpovědi na neexistující otázky. Opatrně rozhrnují vyprahlou hlínu v místě nakladených velrybích vajec, zpětně překomponovávají traumatizující dramata nočních můr a tyranizují nás tušeným smyslem. Jsou jedlým blátem po suchém lijáku, milosrdným výsměchem, očistnou parodií zkompromitovaného ráje. Jsou úderem pod pás a náhlým procitnutím z tupé euforie. Stanislav Denk je vesnický bard, který se vyhýbá cvrkotu literárních kaváren a mediální páře nad hrncem. Má filcové boty od hnoje, ruce od povidel a ve vousech včelí med. Není snadné být jeho přítelem, je nemožné ho pochopit na první tři pokusy. Je básníkem nutkavých návratů a hlubokých empatií. Nemystifikuje, nepřikrášluje. V jeho prostém světě kokrhají dlouhosrsté krávy, kachny teskně vyjí na měsíc a kolem močůvky tančí potetované rusalky. Židle zbyde i pro Boha, ďábel se vetře škvírou v podlaze.

Stanislav Denk. Narodil se 1962 v Brně. V občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce, kde žije a působí v místní správě. Vydal básnické sbírky Kámen mlýna (Host, 2008), Obruče vzduchu (Dybbuk, 2011) a Hrana ohně (Dybbuk, 2015). Uveden v ročence Nejlepší české básně 2011 (Host, 2012) a antologii Krátká báseň (Protimluv, 2020). Výbory jeho básní byly přeloženy do angličtiny, polštiny a srbštiny.