Milan Ducháček Livres

Copak je ta Gollova historická škola? Jak lze v Palackém objevit kořeny československých dějin? Proč československý úředník těžko nachází řeč s maďarským, ačkoli se oba domluví německy? Tyto otázky si klade Milan Ducháček (*1978) v knize o Václavu Chaloupeckém, žáku Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, který se po vzniku Československé republiky stal profesorem československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po Pekařově smrti přijal prestižní místo na Karlově univerzitě. Chaloupecký má dodnes „zlé meno“ pro své názory na česko-slovenský poměr a v českém prostředí zůstává ve stínu svých učitelů. Autor se snaží oživit příběh zrodu a rozkladu první ČSR a zachytit vnitrooborové klima českého dějepisectví první poloviny 20. století, stejně jako proměny vztahu Čechů a Slováků. Zmiňuje také Chaloupeckého historické práce, které ovlivnily kulturní klima společného státu. V knize se objevují osobnosti umělecké bohémy, otázky zrodu husitství, proměny interpretace kulturního dědictví Velké Moravy a další historické spory. Životní příběh rodáka z Dětenic, anarchistického básníka a historika, končí náhlou smrtí v roce 1951. Práce byla oceněna Cenou Česko-slovenské komise historiků za rok 2013.

Ržání koní, dusot kopyt, zvonění mečů a ryk bitevní vřavy. V sedlech válečných ořů přijíždí rytíři! Vydejte se s námi do středověku a zjistěte, jaký byl skutečný život statečných mužů v lesklé zbroji. Jaká byla role pážat a panošů a kdy se z nich stávali rytíři? Jak probíhal rytířský výcvik a jak vypadal obřad pasování? Jaké používali zbraně a zbroj? Jak probíhaly bitvy, obrana hradů či pevností? Poznáte, jak žili tito hrdinové doopravdy, a dozvíte se spoustu zajímavých informací. Třeba to, že adept na rytíře mimo šermu, střelby z luku, jízdy na koni, lovu zvěře či plavání musel zvládat také psaní veršů a šachy. Zážitek z knihy umocní speciálně upravené obrázky a 3D brýle, které vás přenesou přímo do vojenského ležení nebo do srdce pevnosti.

Monografie věnovaná dílu a osobnosti Karla Chotka (1881–1967), zakladatele československé univerzitní etnografie. Osudy žáka Josefa Pekaře, Jaroslava Golla a Lubora Niederleho ilustrují rozrod věd o kultuře a o člověku v moderní době. Z dějin oboru však jako by Chotek zmizel, podobně jako během jeho života vymizely i jevy „lidové“, vernakulární kultury, jimž věnoval podstatnou část svých odborných zájmů. Autor se hlásí ke konceptu kontextuální biografie a proměny etnografie na poli mezi slavistikou, západní darwinistickou a tylorovskou antropologií, problémy výzkumu rasy, národnosti a kulturní identity v karpatské oblasti, na Balkáně i Kavkaze zasazuje do dobových kulturně-politických souvislostí. Kniha chce tak být nejen sondou do dějin vědy, ale též příspěvkem k tématu česko-slovenských vztahů.

Kolektivní monografie se věnuje projektu, obsahu a ohlasu publikace Rovnocennost evropských plemen a cesty k jejich ušlechťování (1934), jež bývá vnímána jako první evropský veřejný protest proti rasové ideologii ve vědecké práci, zejména proti nacistické rasové hygieně. Mezioborový autorský tým si kladl za cíl pozapomenutou demonstrativní akci usilující o mezinárodní ohlas nejen připomenout, ale především zmapovat její kořeny, zhodnotit ohlas a zasadit ústřední teze, argumentační strategie i názory hlavních aktérů do kontextu dobového antropologického a eugenického myšlení.