Ondřej Slačálek Livres

Antiliberální obrat ve střední Evropě vzbudil živou odbornou diskusi, k níž tato kniha přispívá poskytnutím neotřelé perspektivy. Nedávný neliberální vzestup je často připisován slabě zakořeněnému liberalismu v kontextu nedokončeného přechodu nebo naopak dokončení transformačního procesu, v němž se populisté obracejí proti svým někdejším učitelům ze Západu. Aniž by oddělovali střední Evropu od globálních trendů, hledí autoři této knihy na změnu politické dynamiky „popřístupové“ střední Evropy prizmatem kulturních válek. Konflikty o hodnoty, symboly a společenské normy poznamenaly 21. století nápadně podobným způsobem napříč střední Evropou. Do jisté míry nahrazují starší socioekonomické štěpení pravice a levice a zároveň zdůrazňují témata jako pohlaví, identita, suverenita a globalizace. Všechny středoevropské země prošly po uprchlické krizi v roce 2015 hluboce polarizujícími epizodami a některé dokonce ještě dříve. V některých národech jsou spojeny se silným národně-konzervativním projektem, s náboženstvím nebo s traumaty z minulosti, ale neexistuje žádný jednoduchý vzorec. Kniha studuje kulturní politiku v široce pojaté střední Evropě – Polsku, České republice, Slovensku, Maďarsku, Rakousku a Chorvatsku – a ukazuje různé formy kulturních válek po roce 2010 i jejich základní logiku.

Výbor textů amerického jazykovědce a filosofa Noama Chomského zahrnuje jeho klíčové společenskokritické texty napříč časovými obdobími (od šedesátých let až po současnost). V jednotlivých esejích se vyrovnává s různými tématy – od role univerzit a intelektuálů, přes alternativní výklad studené války, až po vztahy mezi světovým Severem a Jihem a izraelsko-palestinský konflikt či hodnocení různých tradic politického myšlení. Věnuje se i propojení své lingvistické práce s politickým myšlením na pojmu svobody a jeho vztahu k lidské přirozenosti. Pokouší se také o formulaci politických alternativ zakotvených v anarchistické tradici, kterou reinterpretuje jako antielitářskou pokračovatelku liberalismu a libertariánskou verzi socialismu. Jednotícím motivem jeho textů je kritika elitářského pojetí demokracie, které je podle něj ústřední charakteristikou demokracie v USA a jejich vnitřní i zahraniční politiky. Toto elitářské pojetí demokracie podle Chomského omezuje a podvazuje ty části společnosti, které jsou vnímány jako její kritické instance – ať už se jedná o univerzity, média anebo intelektuální život.

Václav Tomek, významný český historik politického myšlení, autor řady prací o dějinách českého anarchismu, a Ondřej Slačálek, znalec současného anarchismu, zde poprvé v české odborné literatuře podávají souhrnný obraz vývoje této kdysi vlivné politické ideologie od jejího zrodu v 1. polovině XIX. století až do současnosti, přičemž při hledání jejích kořenů dospívají hluboko do středověku, u nás až k učení Petra Chelčického. Při výkladu dějin anarchismu se soustřeďují na jeho „klasiky“ – P. J. Proudhona, N. Bakunina a P. A. Kropotkina. Nezapomínají ani na svérázné, křesťanstvím inspirované učení L. N. Tolstého, které před 1. světovou válkou tolik ovlivnilo řadu našich vzdělanců. Zároveň s tím autoři zkoumají též proměny politického hnutí anarchismu, které prožilo dočasný vzestup v bouřlivých 60. letech XX. století.

Publikace shrnuje základní informace o jednotlivých směrech anarchismu a hlavních teoretických koncepcích tohoto hnutí.

Co mají společného ruský postfašista Alexandr Dugin a americký postanarchista Hakim Bey? Trojice autorů – politolog, básník a literární vědkyně – srovnávají tyto zdánlivě protikladné myslitele a nacházejí v jejich pohledech na společnost a člověka, i v jejich spirituálním základu, jak rozdíly, tak i překvapivé podobnosti. Oba autoři se vyrovnávají s radikalismem své doby po úpadku velkých sociálních utopií, zejména komunismu. Dugin hledá východisko v mysticky pojímané eurasijské části světa, jež má porazit dekadentní Západ, zatímco Bey se zaměřuje na dočasný únik do alternativního prostoru, který uniká tlakům kapitalistického systému a je svobodný pouze v omezeném čase. Politologická část knihy zařazuje Duginovo myšlení do kontextu radikálně pravicových hnutí a Beyovu koncepci do rámce vývoje anarchismu. Adam Borzič se věnuje inspiracím z mystické náboženské tradice, které oba autoři čerpali. Závěrečná část, pod vedením Olgy Pavlové, přináší zajímavé autory jako ruského Vladimira Sorokina a Američana Chucka Palahniuka, čímž rozšiřuje diskusi o literárních aspektech obou myslitelů.

Kniha se zabývá jednou z klíčových otázek současné západní demokracie – vládnutím, které je vykonáváno prostřednictvím moci beroucí na sebe formu nepolitické danosti, třeba ekonomické nutnosti nebo expertní autority. Tato depolitizace znamená vymanění mocenských vztahů z prostoru politična, kde se vzájemné chování lidí a kolektivů neopírá o nadřazené vědění – zjevené Bohem či odvozené z řádu přírody nebo lidské podstaty – ale vychází z existence a vytváření alternativ, mezi nimiž se rozhodujeme. Autoři sdílejí přesvědčení, že tuto politickou dimenzi je dnes třeba obnovit. Přistupují k problému z mnoha perspektiv, od filosofické analýzy pojmů jako politika, moc a konsenzus, přes politologické a sociologické rozbory konkrétních kauz až po návrhy pro novou radikální politiku. Jejich pozice se překrývají i různí; sdílejí však přesvědčení, že člověk je a má být aktivním tvůrcem světa, ve kterém žije, a že úsilí o změnu k lepšímu je smysluplné. Na knize spolupracovali: Václav Bělohradský, Pavel Barša, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha, Mirek Vodrážka.

Představují subkultury punkerů, skinheadů, ale také hiphoperů či technařů politický protest, nebo jen zábavu pro své účastníky? A co v takovémto prostředí vůbec znamená politika? Je obsahem subkulturního stylu, projevuje se až v interakci s mocí většinové společnosti, anebo se vyjednává uvnitř subkulturních scén podél takových témat, jako je jejich sebereprodukce nebo genderové vztahy? Můžeme říct, jak se liší vztah hardcoru a politiky v Praze a na menším městě? A jsou všichni skinheadi rasisté? Text je výsledkem rozsáhlého výzkumu interdisciplinárního týmu pokrývajícího různé oblasti toho, kde se v subkulturních scénách odehrává politika. Kniha provádí čtenáře texty různých skinheadských kapel, ideologií současné hardcorové scény i dialogem rožnovských punkerů s myšlením a činy Václava Havla. Představuje také vývoj pražského squattingu, ukazuje důsledky cyklické morální paniky kolem technoparty Czechtek na freetekno komunitu a rozebírá genderové vztahy v punkové a hiphopové subkultuře.

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce / Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa. Nyní vychází její české a anglické číslo poprvé ve dvou oddělenýchsvazcích. Česky psané první číslo sedmého ročníku s hlavním tématem „anarchistické impulzy“ obsahuje původní studie Arnošta Nováka o anarchismu a nerůstu, Veroniky Korjaginy a Terezy Reichelové o využití Maxe Stirnera pro současnou teorii poznání a Dagmar Moravčíkové o možnostech Rancièrova zpochybnění autority učitele v hudebním vzdělávání. V čísle dále najdete prezentaci různých pramenů k dějinám českého anarchosyndikalismu s komentářem Michaela Poláka a výběr překladů poskytující vhled do současných politických a teoretických debat anarchistů v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku. Slovník pojmů je pojatý jako fórum esejů Ondřeje Slačálka, Michaela Poláka, Ivany Veselské, Kristýny Trochtové a Arnošta Nováka k tématu přímé akce. Součástí čísla je rovněž rozsáhlá recenzní studie o sebraných spisech Jiřího Weila a další recenze.

Dvojjazyčná ročenka nazvaná Kontradikce / Contradictions je médiem věnovaným odbornému bádání a diskusím o dějinách a současnosti kritického sociálního myšlení ve střední a východní Evropě, jakož i o „postkomunistické" situaci v dalších částech světa. Nyní vychází její české a anglické číslo poprvé ve dvou oddělenýchsvazcích. Anglické číslo Kontradikcí se zaměřuje na zkušenosti různých podob anarchismu ve střední a východní Evropě. Číslo obsahuje čtyři studie: článek Adriana Tătărana o historii rumunského anarchismu, studie Eszter Balázs o maďarském avantgardním umělci Lajosu Kassákovi a jeho vztahu k anarchismu, text Miroslava Michely o kořenech slovenského anarchismu na počátku 90. let 20. století a analýzu Gleba Korana, která se věnuje běloruskému anarchistickému časopisu Navinki na přelomu 90. let a počátku nového tisíciletí. Číslo dále obsahuje esej Grega Piotrowského, který uvádí zkušenosti polského anarchismu v 80. a 90. letech 20. století do kontextu proměn evropského anarchismu po druhé světové válce a esej Ondřeje Slačálka, který se věnuje regionálním rozdílům v dějinách anarchismů střední a východní Evropy. Rozhovor s Iavorem Tarinskim zachycuje příběh bulharského anarchismu a jeho účasti na odporu proti Osmanské říši, monarchistické autoritářské vládě a stalinismu. Číslo představuje také dvě významné osobnosti českého a polského anarchismu první poloviny 20. století: českou anarchofeministku Luisu Landovou-Štychovou prostřednictvím jejího eseje o manželství, rodině a volné lásce a polskou stoupenkyni družstevního socialismu a anarchismu Marii Orsetti skrze její text o teorii nadhodnoty. Důležitou součástí čísla je také fórum o anarchismu a ruské invazi na Ukrajině s účastí jak jednotlivých anarchistických myslitelů (Maria Rachmaninova, Zosia Brom, Wayne Price, Ratibor Trivurac, Volodymyr Iščenko a další) tak i celých anarchistických uskupení. Součástí čísla jsou také recenzní eseje a nekrolog Nicolase Trifona.